stojícím menhirem, kamenným kruhem či umělou jeskyní dolmenu a okolními horami, údolími, řekou či blízkým mořem. Sám jsem v období před dvaceti lety navštěvoval desítky takových míst, přespával v jejich blízkosti, trávil hodiny meditací v dolmenech nebo v kruzích a naslouchal jejich subtilnímu dialogu s kruhem horizontu, s nebem a Zemí, se Sluncem, Měsícem a hvězdami. Podle druidského učení existuje původní evropský systém orientace v krajině, jakási síť, pokrývající většinu území, která je tvořena na sebe navazujícími šestiúhelníky, podobně, jako je tomu u včelího plástu. Každá z těchto šestihranných buněk má svůj střed, jakési centrum vyzařování, které je spojeno s vesmírem a které by se patrně hodilo pro umístění menhiru nebo jiného význačného „falického“ symbolu. V období mého pátrání po takovýchto strukturách jsem se ovšem setkal i s případy, kde v centru šestiúhelníku je prázdno – náměstí, planýrovaná plocha, „podivná“ louka uprostřed lesa. Důvod této volné plochy je možná vysvětlen jedním druidským bonmotem: Kde staví Universum, tam člověk nestaví. Jednotlivé trojúhelníkové sektory těchto buněk jsou podobně jako ve Feng Shui vhodné pro různé činnosti, daří se zde různým firmám, nalezneme zde i krajinné fenomény, jako jsou prameny, termální lázně, háje a parčíky, nebo naopak továrny, nádraží, telekomunikační věže atd. Jiný, velice starý způsob orientace v krajině, který ovšem výborně funguje také kdekoliv jinde – například na
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190391