kvapení. Poznávají tedy základní emoční výrazy v obličeji. Ty jsou ve všech kulturních okruzích světa stejné, proto se jim říká transkulturální. (Na to přišel Paul Ekman již před mnoha lety, když ukázal, s jak vysokou pravděpodobností novoguinejští domorodci kmene Dani správně poznávali základní emoční výrazy na fotografiích tváří Američanů – a naopak.) Donedávna nebylo jasné, co přitom miminka prožívají. Z pokusů s dospělými lidmi plyne, že při pohledu na rozzlobené nebo ustrašené tváře výrazně odpovídají amygdaly, mandlová jádra, skupiny nervových buněk skryté pod mozkovou kůrou předních částí spánkových laloků (obr. 10, R6). Amygdaly jsou jedny z hlavních procesorů informací „citového mozku“. Přímý pohled rozhněvané tváře dospělí lidé prožívají jako větší ohrožení a důvod k úzkosti než nepřímý pohled stejné tváře. Což ale nemusí znamenat, že se v hlavách miminek děje totéž. rozhněvaný obličej Proto byl proveden pokus s 13 chlapci a 20 děvčátky, jimž byly čtyři měsíce. Děti byly zdravé, donošené. Seděly mamince na klíně a dívaly se na fotografie hereččiny tváře. Na fotografiích byl přímý pohled a pohled nepřímý, jednou směřující doprava, podruhé doleva. První trojice těchto fotografií měla ne utrální výraz v obličeji, další se usmívala, na třetí byl vidět hněvivý výraz. Snímky byly promítány v náhodném pořadí. Dětem byla snímána elektrická aktivita mozku a videokamera zaznamenávala jejich chování. Výsledky ukazují, že děti bezpečně rozlišují rozhněvaný výraz v obličeji, pokud ho doprovází přímý pohled. Puntíky, kočičky a pejskové Tří- až čtyřměsíčním dětem je možné promítat puntíky, které se složí na čtverec, pak počkat, až se s tím, co vidí, děti seznámí a následně jim promítnout kosočtverec nebo trojúhelník složený ze stejných puntíků. Děti se déle dívají na nový obrázek než na ten, který už znají. Tří- až čtyřměsíční děti rozlišují siluety koček od siluet pejsků. Děti seděly maminkám na klíně a nejdříve se se siluetami seznámily. Pak proběhly pokusy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190343