/ 98
nedostatek zdravotně nezávadné vody nebo krajní bída, debilizují lidi zejména tyto příčiny. V průmyslově nejrozvinutějších státech lidi debilizuje propaganda a infotainment, absurdita, antivěda, násilí a sex ve veřejném prostoru. Byrokracie, iracionalita, příprava válek, politické a mocenské aspekty náboženství debilizují lidi ve všech státech. Domnívám se, že klíčovou příčinou debilizace je v minulé kapitole popsaná mocenská posedlost, což je sloučenina mocenské pýchy a/nebo mocenské závislosti se stupiditou, z níž plyne nutnost kontroly lidí, jichž je naprostá většina a jejichž podíl na moci je malý nebo žádný. Na otázku, proč je možné lidi tak snadno debilizovat využitím jejich altruismu, výstižně odpovídá Simonova teorie docility a omezené racionality (Simon 1990). Altruismus definuje jako chování zvyšující biologickou zdatnost dalších členů skupiny na vrub zdatnosti vlastní. Zdatností rozumí očekávaný počet potomků. Pro pochopení altruismu v lidských skupinách je klíčové, zvláště s ohledem na dlouhou dobu nutnou k výchově dětí, sociální učení. Sociální učení je získávání vědomostí a dovedností od druhých členů skupiny, resp. společnosti. Má dvě stránky: jednak zajišťuje znalosti a dovednosti užitečné pro interakce s prostředím, jednak zajišťuje učení cílům, hodnotám a postojům vyjadřovaným v chování a řeči dalších členů skupiny. První stránku nazývá Simon „dovednosti“, druhou stránku „správné chování“. Učení obou typů přispívá ke zdatnosti jedince. Jedinci se učí úměrně své docilitě, vnímavosti, se kterou přijímají informace, jimž jsou učeni. Míra docility je u různých lidí různá, což je částečně podmíněno geneticky. Kromě toho jsou lidé různě inteligentní a jejich motivace je rovněž vzájemně odlišná. Docilní jedinci se učí a věří tomu, čemu jsou učeni, aniž by příliš zkoumali, do jaké míry přispívají naučené informace jejich osobní zdatnosti. Kromě docility přispívá této skutečnosti omezená racionalita. Lidská racionalita je nutně omezená díky složitosti světa. Lidé věří ohromnému množství faktů a souvislostí, jimž byli naučeni, prostě proto, že nemají možnost si je nezávisle ověřovat. Přijetí sociálních norem kromě docility napomáhá pocit viny a hanby. Pravděpodobně jsou na docilitě nezávislé. Pocit viny je
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190341