100
Cherie Priestová
Dopadla na v‰echny ãtyfii. Pod rukama a nohama jí kfiupavû praskaly desítky drobn˘ch vûcí a kdyÏ trubka vydechla, do vlasÛ se jí vznesly lehké úlomky a prach. Byli to ptáci. Podle kfiehkosti zbytkÛ a pefií ve vzduchu odhadovala, Ïe nûktefií musejí b˘t mrtví uÏ velmi dlouho. Byla velice ráda, Ïe v té tmû nic nevidí. Briar pfiem˘‰lela, proã trouba ptáky nevyvrhne pfii kaÏdém v˘dechu, ale po krátkém prÛzkumu hmatem dospûla k závûru, Ïe se nahromadili jen v tomto jednom místû, kde tah vzduchu zjevnû nebyl tak siln˘. DÛvod odhalila, kdyÏ se pokusila vstát a narazila hlavou do fiímsy. Dopadla do kouta jakéhosi lapaãe, ve kterém se hromadily neãistoty. RozpaÏila, skrãila se a snaÏila se odhalit velikost prostoru. Prsty narazila na stûnu. KdyÏ trochu zatlaãila, ukázalo se, Ïe povrch je poddajn˘, nebyla tedy z kamene ani z cihel. Na omak byla pevnûj‰í neÏ plátno, snad kÛÏe, nebo byla z nûkolika vrstev. Opfiela se o ni a ‰mátrala nahoru a dolÛ, jestli nenajde nûjakou mezeru nebo závoru. Nic podobného nena‰la, ale kdyÏ pfiitiskla ke stûnû hlavu, byla si témûfi jista, Ïe sly‰í hlasy. Stûna byla buì pfiíli‰ silná nebo hlasy vzdálené, neÏ aby zachytila slova nebo rozeznala jazyk, ale nepochybnû to byly hlasy. ¤íkala si, Ïe je to dobré znamení, Ïe ve mûstû Ïijí lidé. Proã by tedy nemûl pfieÏít i Zeke? Zatím se neodvaÏovala zaklepat nebo zakfiiãet. ZÛstala tedy na místû, zasypaná zbytky ptaãích tûlíãek a nedoãkavá, co ji asi ãeká na druhé stranû. NemÛÏe ale v té ptaãí kobce zÛstat napofiád. NemÛÏe poãítat s tím, Ïe je zde v bezpeãí. Musí jednat. Pfiinejmen‰ím se musí dostat na svûtlo. Sevfiela ruce v pûst a zabu‰ila do pruÏné stûny. „Haló?“ vykfiikla. „Haló, sly‰í mû nûkdo? Je tam nûkdo? Haló? Jsem tady… tady v tom. Kudy se dostanu ven?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190259