„Dobře. Jak myslíš. Hlavně, že jsi v pořádku.“ Chtěla mu říct, co jí provedla ta mrcha Madelaine, ale jeho reakce ji přesvědčily, že teď není vhodná chvíle. „Lásko moje, jsem unavená, zavolám ti ráno, ano?“ „Dobrou noc a posílám pusu. Doufám, že si necháš zdát něco pěkného o mně.“ „O tobě se mi zdá každou noc, Roberte. Ani si to nemusím přát. Je to prostě ve mně.“ „Miluji tě.“ „Já tebe. Tak ráno. Pa.“ Když položila telefon, Irča šla do koupelny. Mezi nepořádkem, který neminul ani tuto místnost, vyhrabala mýdlo a šampón a vlezla do sprchy. Bože, to bylo tak uvolňující, když zavřela oči a proud horké vody začal masírovat její tělo. Irča pustila všechny myšlenky k vodě a strávila ve sprše pěkně dlouhou chvíli. Pak se zabalila do měkoučkého froté županu, v kuchyni našla hrnek na čaj, konvici a také čaj. Uvařila si ho a vzpomněla si, že v předsíni nechala tašku s nákupem. Zašla pro ni, vybalila rohlíky, šunku a sýr, našla někde talíř, umyla ho, sedla si na židli ke stolu v kuchyni a snědla jeden rohlík se šunkou a sýrem. Vypila čaj a na víc chuť neměla. V obýváku rozložila sedačku, ustlala si a lehla. Pustila si televizi, a jakmile se přikryla a bylo jí příjemné teplo, víčka se jí začala klížit. Vypnula televizi, oči zavřela a tvrdě usnula. Opravdu tvrdě, protože se jí v noci nic nezdálo, aspoň si nic nepamatovala – a to se opravdu často nestávalo – a vzbudila se až ráno. Asi to vážně potřebovala. Vzbudila se celkem svěží. Když ale otevřela oči a uvědomila si realitu, proběhla jí vlna nechuti. Vstala, oblékla se a uvařila si kávu. K ní zakousla něco malého k snídani a za chvíli už zvonila u dveří Darina, přesně jak včera slíbila. „Dari, tys vážně přišla. Jsi moc hodná, pojď dál.“ „Co sis myslela, že tě nechám ve štychu?“ „Jsi nejlepší kamarádka, kterou mám.“ „Nepřeháněj, ty bys bez váhání pro mě udělala to samé. Tak – jdem na to? Odkud začnem?“ „Napřed ti uvařím kafe, ano?“ „Ne ne, díky, já snídala doma. Tak – ty obývák, já kuchyň, nebo obě společně všechno?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190244