Jak se Panna Maria lurdská postarala o lurdské dějepisce Všechno, co jsme zatím napsali o podivuhodných a zázračných událostech v Lurdech, by mohlo být považováno za pouhý lidský výmysl, ale vše bylo ověřeno hodnověrnými svědky. Ale Panna Maria lurdská se také postarala o to, aby zapisování památných lurdských události bylo svěřeno do spolehlivých rukou, aby i příští generace mohly velebit Stvořitele a Pannu Marii. Tímto vyvoleným lurdským dějepiscem se stal mladý spisovatel Jindřích Lasserre, který s neúnavnou pílí a díky svému talentu, prozkoumal a sepsal všechna pamětihodná zjevení Panny Marie, ale i zázraky, které se v Lurdech staly. Panna Maria si ho k ustanovenému dílu takřka odchovala, jak z jeho života vyplývá. Jindřích Lasserre, dle svého vlastního vyprávění, žil ve velmi příjemných poměrech, studoval, vůbec se nezajímal o nějakou pobožnost, tím méně o nebeská znamení v Lurdech. Aby se mohl stát věrohodným zpravodajem lurdských zázraků, potřeboval k tomu mimo svého nadání a pozemských statků bystré oči. Zrak měl znamenitý, a i když pracoval celé noci, na svých očích nepozoroval žádnou únavu. Na podzim roku 1861 bylo Lasserreovi 31 roků. V té době se odebral do Říma, kde byl představen papeži. V Římě se také seznámil s mladým polským hrabětem Vladimírem, který se tu zdržoval na radu lékařů. Tělesně na tom byl špatně, ale jeho duch vynikal neobyčejnými vlastnostmi, které Lasserrea zaujaly. Vladímír mluvil plynně polsky, rusky, vlašsky, francouzsky, anglicky i německy a výborně se vyznal v dějinách, bohosloví, filozofii, politice. Navíc byl zbožný. S tímto pozoruhodným mladým mužem Lasserre uzavřel přátelství, které mělo být pro něho v budoucnosti spojeno s velikým požehnáním. Roku 1862, na jaře, opustil Lasserre Řím, rozhodnut, že se tam na podzim vrátí. Ale člověk míní… Když se Lasserre vrátil do Paříže, začaly mu jeho oči, doposud zdravé, náhle slábnout, což mu působilo hrozná tělesná i duševní muka. Rady nejznamenitějších očních lékařů se minuly účinkem. Musel nosit modré brýle, aby ho chránily před slunečním světlem a jasnými barvami. Odstěhoval se z Paříže na venkov, do Périgordu, kde bydlela jeho matka. Protože nemohl číst ani psát, najal si mladíka, aby mu předčítal a zaznamenával jeho myšlenky. Mimo přítele Vladimíra v Římě měl Lasserre ještě jednoho ve své vlasti. Karla, s kterým si sděloval již od dětství vše milé i nemilé. Karel byl nekatolík, ale znamenitý matematik a vysoce vážený inženýr. Tomu nadiktoval dopis
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190126