Un roi, une foi, une loi Jedna z takovýchto neblahých událostí se odehrála v březnu roku 1622, když napadlo paní Marii de Luynes, pozdější paní de Chevreuse, a slečnu de Verneuil, že poběží s královnou napříč velkým sálem Louvru. Anna při tom rozpustilém běhu bohužel klopýtla o schůdek, upadla a druhý den potratila. Ludvík obě vinice vyhnal od dvora a Anně její nezodpovědné chování velice zazlíval. Král v tomto mikrosvětě dvora, jenž zářil mládím a nemyslel takřka na nic jiného než na lásku, radosti života a zábavu, se ještě více utvrdil ve svém pocitu, že on je zavalený starostmi, zatímco ostatní se baví. Podle některých pak prý vypadal ještě vážnější a ještě melancholičtější, podle jiných se jeho nával vzteku postupně proměnil v trvalou zášť vůči Anně. Ta také na Ludvíkovo naléhání poslala pryč některé své španělské komorné, zpovědníky, kuchaře i lékaře. Když přijel Buckingham do Francie, prožila Anna Rakouská silné citové vzrušení. A opět u toho byla její přítelkyně Marie, tentokrát již jako paní de Chevreuse, která měla bohaté zkušenosti nejen manželské, ale i milenecké. Kromě toho se jí zalíbilo v královnině rodícím se vztahu přejít od jakéhosi nevinného pohrávání s láskou, pouhého galantního škádlení, k něčemu daleko významnějšímu. Zosnovala proto politickomilostnou intriku, jako vystřiženou z dobové literární produkce: položit krásnou Annu do náruče krásného Angličana. Zprvu vše probíhalo podle plánu, sblížení bylo asi předem připraveno, někteří tvrdí, že se oba k sobě chovali s takovou nenuceností, jako by se již znali velice dlouhou dobu. François La Rochefoucauld vzpomíná, že už „ při první audienci hovořili o věcech, které se dotýkaly víc jich dvou osobně než obou jejich království“. Pokračováním byla proslulá příhoda v amienské zahradě, silná králova žárlivost, ale také Richelieuův vstup do Mariiny hry. Tady však už začalo jít o něco jiného. Francouzská královna se totiž vydala na tenký led velmocenské politiky, když začala psát a posílat dopisy, odnášené La Portem na anglické vyslanectví, odkud pak putovaly do Španělska. Alexandre Dumas o obsahu jednoho z dopisů píše, že v něm „byl celý plán útoku proti kardinálovi. Královna vybízela svého bratra a císaře rakouského, aby se tvářili, že jsou uraženi politikou Richelieua, jenž stále usiluje o zeslabení rakouského rodu, a vyhlásili Francii válku 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190125