Harry Dresden / kniha pátá
97
Pfiekvapenû jsem se na nûho podíval. „Ty nechce‰ moji pomoc?“ „Chci, abys byl v bezpeãí. Vystavuje‰ se obrovskému riziku.“ „Dûlበsi ze mû srandu, Michaele. Já vím, jak se o sebe postarat. To sis uÏ mohl v‰imnout.“ „Postarበse o sebe,“ opáãil Michael. „Jako dneska? Harry, kdybychom tam nebyli…“ „Tak co? Bylo by po mnû. Dfiív nebo pozdûji se to stejnû stane. Jde po mnû tolik padouchÛ, Ïe nûkter˘ nakonec bude mít ‰tûstí. TakÏe nic nového pod sluncem.“ „Ty to nechápe‰,“ fiekl Michael. „Rozumím tomu aÏ moc dobfie. Pokusila se mû zabít potvora z béãkového hororu. Nebylo to zfiejmû poprvé ani naposled.“ „Ursiel vás nepfii‰el zabít, pane Dresdene,“ fiekl Shiro, aniÏ by vzhlédl od svého meãe. Mlãky jsem o tom pfiem˘‰lel. Lampy ti‰e syãely. Mûkk˘ hadfiík lehce svi‰tûl po ãepeli meãe. Podíval jsem se na Michaela. „Co tam tedy dûlal? Byl bych se vsadil, Ïe je to démon, ale jednalo se jenom o zástûrku. Uvnitfi vûzel smrtelník. Kdo to byl?“ MichaelÛv pohled nezakolísal. „Jmenoval se Rasmussen. Ursiel ho uchvátil, kdyÏ byl na cestû do Kalifornie.“ „Vidûl jsem ho, Michaele. Podíval jsem se mu do oãí.“ Michael se u‰klíbl. „To jsem nevûdûl.“ „Byl uvûznûn˘ ve své vlastní du‰i, Michaele.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190033