T o jménech „dobro“, „světlo“, „krása“, „láska“, „extáze“, „horlivost“…
Podílí se také na rození27 smyslových těl. Podněcuje je k životu. Živí je, pěstuje, zdokonaluje, očišťuje a obnovuje. Ale světlo je také míra28 a počet hodin, dní a celého našeho času. Vždyť právě tímto světlem,29 i když tehdy ještě beztvarým, byla podle slov božského Mojžíše vymezena první triáda našich dnů (srv. Gn 1,3-13). Podobně k Sobě také Dobrota všechno přitahuje jako Princip (Počátek) shromáždění všech roztroušených, jako počáteční (principiální)30 a jednotící Božskost, k níž všechno tíhne31 jako k Principu, Spojení a Završení. A jak říkají Výroky, právě z Dobra vše vzniklo a existuje, když bylo vyňato z dokonalé Příčiny. A právě v Něm
29 Všimni si, že slunce je světlo, že během tří dnů, předcházejících jeho stvoření, bylo ještě beztvaré a že až čtvrtého dne bylo původně stvořené světlo ztransformováno do slunce. Náš autor se o tom zmiňuje, podobně jako Basil Veliký v exegezi Šesti dnů stvoření světa o triádě dnů. Čti tuto pasáž pozorně, aby ses nezmýlil, že se snad jedná o slunce, neboť se jedná o prapůvodně stvořené světlo, které se až později zformovalo do slunce. 30
Tj. princip (počátek) a příčina sjednocení a připodobnění opravdového jsoucna.
31
Podívej se, jak odděluje celé jsoucno od Krále stojícího nade vším jsoucnem, k Němuž také celé jsoucno tíhne. Na prvním místě mluví o rozumném, pak o mluvícím. Rozumným je míněno to, co nedisponuje tělem, což jsou nadpozemské síly. Mluvící jsou pak lidské duše, jež jsou spojeny s tělem, neboť člověk je obdařen smysly. Jedná-li totiž jen vnitřní člověk (já), jak praví apoštol, tj. duše bez veškerého spojení s tělem, člověk se projevuje jako obdařený rozumem, ale ve spojitosti s tělem se člověk často projevuje jako každé zvíře, i když se skládá z těla a mluvící duše. Jak říká autor, rozumné a mluvící tíhne k Bohu vědomě, jako by tato vášeň byla vlastní jejich přirozenosti. Tj. chce poznávat Krále všech a účastnit se Jeho dobroty. Díky tomu se existence poznávající a mluvící duše výstižně nazývá nasměrovanost k Dobru. Němé tváře čili zvířata pak k Dobru směřují nejsmyslovější životní silou. Ale také nesmyslová a nepocitová stvoření, jako jsou rostliny a bezduché a neživé struktury, směřují k Dobru přirozeně. Ne však kvůli tomu, aby Je poznali, ale aby v Něm setrvávali, protože Dobro tento typ stvoření zachovává v jeho bytí jedině s pomocí přírodního a bezděčného tíhnutí.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189974