Starý německý nápis zarůstá lišejníkem a málokdo mu dnes rozumí. A je docela možné, že by slovům ani nerozu měl, i kdyby německy uměl. Nedorozumění je hlubší. Potíže, neshody, nenávist a nakonec i vyhnání začínají s neocho tou naslouchat a rozumět. Krajina, dříve obydlená, je dnes kolem Pohoří pustá, vylidněná a zamlklá. Jako by se i pří roda schovávala za oponou lesa a nedůvěřivě pozorovala každého cizího návštěvníka. Cesta pokračuje a pomalu stoupá až k trojhrannému baroknímu sloupku, který dnes stojí opuštěn a obklopen lesy. Ale dříve zde stávala sklářská osada, hutě, domy dře vorubců a zájezdní hostinec. Na rytině z 19. století se rýsují mohutné stavby, velké dřevěné boudy. Kolem jsou nakupe ny zásoby dřeva připravené na dlouhou zimu. Vedle těch to hrubých lesních staveb vypadá trojmezník jako sirka čí smítko, které se připletlo do obrazu. Kolem Pauliny a hostince na Šancích vedla cesta do San dlu a dál do Freistadtu, nejbližšího velkého města. Tudy projížděly formanské povozy, trousili se pocestní a hospoda byla nezbytnou zastávkou na cestě plné výmolů a překážek. Konečně hostinec, konečně u cíle, volali mnozí a děkovali Pánu Bohu, že dorazili bez úhony. Gott sei dank! Takové zájezdní hostince se přece nazývaly kocandy. Z německé ho díkůvzdání a mumlavého zvuku slov tedy pochází výraz českého slangu. Předválečná fotografie zájezdního hostince představuje dům s rozložitou střechou, malou „pohraniční tvrz“. V prů čelí jsou vysázeny stromy, aby lidem a povozům nabídly stín. Sad u domu je chráněn plotem před nechtěnými náv štěvami srnek a zajíců. Hostinec dává jasně najevo, že se jedná o panský dům, žádné útočiště pro tuláky. Do domu se vstupovalo po několika schůdcích, a nad vchodem byla dokonce tabule s nápisem. Jak asi vypadala hospoda uvnitř, jak voněla, jaké pivo se zde točilo – o tom můžeme jen snít.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189963