PASKUNDA: Má paní, to Mistr to tak zvoral. Měl udělat o číslo větší ten svůj tovar. Ten mužík o dobrou dlaň je kratší. KUNDOLIBKA: Tak honem Mistra obeslat, snad to stačí. FRNDA: Paní má, váš mužík s importem by neobstál. PASKUNDA: Opravdu za moc nestojí, co ale dál? MRNDA: Vždyť krátký mužík, rozkoše půl. Lepší je sehnat delší hůl. Stával jsem ve fotografově průjezdu a upíraje na promenádu žen oslněné pohledy, onanoval jsem pod pláštěnkou. Bylo to strašně smutné. Neonanoval jsem před těly, onanoval jsem před hlavami a cítil jsem při tom melancholii. Viděl jsem primitivní záchod na hnojišti u ševců. Na tomto záchodě jsem se zavíral jako dítě se staršími kamarády, kteří mne poučovali. Žandovi to už teklo. Seděl na díře, měl zamhouřené oči a onanoval. Pak mu vystřikl bělavý sopel. Bylo to podivuhodné. Když mi bylo dvacet let, vstoupila má boleslastná pobloudilost hluboko do pole groteskna, až k neuvěřitelnému postesknutí: „Naposledy jsem byl pohlazen zpě v dr uh ý 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189959