chu probíral tou korespondencí s lidma úcty vzbuzujících jmen, jak Charles Dellanouy107 (teď nevim, jak se to píše), a rád bych věděl, jak to všechno nakonec zhaslo. A padla na mě přitom nálada nylonového věku a smutek, že už ten věk není a odešel do nenávratna. Ale co se dá dělat a mějme naději, že všechno bude v budoucnosti tak dobré, jak dobrá se nám jeví tahle minulost. Já nemám teď náladu psát skoro o ničem jinym, než o tom, jak šíleným vztekem mě naplňuje aféra s doktorátem. Na Svobodu už mým jménem útočí soustavně tři lidé, aby mi to přečet, on se k tomu nemá a já zoufale pozoruju, jak mi utíká jeden vzácný předvojnový den za druhým, každý naplněn něčím, co není ani študium, ani lenošení a z čeho nemají prospěch ani moje vědomosti, ani moje duše a srdce. Jsem nasraný na nejvyšší míru a musim to říct takhle sprostě, ponivač to je jediný přibližně přesný výraz na ten stav. Minulého týdne jsem se zúčastnil dalšího internátního školení, tentokráte politické ekonomie. O kursu byl vydán oficiální posudek v tom smyslu, že „všichni posluchači byli na výši, co se týče ovládání učení všech učení – marxismu-leninismu“. Přemýšlel jsem o tom a došel jsem k názoru, že marxismus v polostráveném podání českých učitelů byl by vědou, která by mě rozhodně nemohla strhnout ani zapálit. A myslel jsem na starého dobrého André Bretona a že v jistém smyslu měl docela pravdu, když povídal, že každá velká myšlenka se znehodnocuje stykem s masami, a když jsem naslouchal nepopsatelným debatám o dialektice a ekonomii, v nichž padly desetitisíce slov, ale snad ani jedno, které by mělo pořádný smysl v souvislosti, v níž padlo, a když jsem klesal v studijních kroužcích pod pracným a zdegenerovaným citátismem, v kterémžto stylu práce je jakékoliv myšlení absolutně eliminováno a nahrazeno oněmi známými přeadjektivizovanými superultranadfrázemi, zalitoval jsem Marxe a Engelse a jejich ironické výroky a věnoval jsem se svádění jedný kolegyně místo marxismu. Což se mi 107
Charles Delauney (1911–1983), významný francouzský jazzový kritik a publicista, spoluautor první velké jazzové diskografie Hot Discographie (1936), vydané v mnoha překladech a reedicích.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189920