98
Malá skvělá válka
se Španělskem, o němž Longův náměstek příliš nepochyboval. Podtrhoval přitom, že dobrá informovanost je nutná zejména v případě hrozby střetnutí se dvěma protivníky, přičemž mínil tichomořské bojiště a japonské loďstvo. Roosevelt se přirozeně nescházel s prezidentem za zády svého ministra, pro kterého pak připravoval o setkáních krátké zprávy. V informaci o schůzce z konce září zdůraznil nutnost americké iniciativy v případě konfliktu s Madridem i Tokiem. Považoval za optimální, aby atlantická flotila očekávala konflikt v Key Westu, se začátkem války by pak měly čtyři rychlé křižníky ohrožovat v co nejkratší době přístavy na španělském pobřeží. Jestliže se pak podaří zorganizovat rychle výsadek na Kubě, měla by válka skončit do šesti týdnů, uzavřel Roosevelt optimisticky. Tichomořskému válčišti věnoval minimální pozornost. Pacifické flotile přisoudil víceméně pasivní roli. Měla by blokovat Manilu, v krajním případě pak město donutit ke kapitulaci. Iniciativa přitom byla podle jeho názoru nezbytným předpokladem úspěchu v bojích amerického námořnictva na obou oceánech i v konfliktu jako celku. Několik dní potom, co si Long přečetl zprávu svého náměstka, zaslal 8. října 1897 rozkaz kapitánovi Sigsbee. Maine měla opustit severoatlantickou flotilu kotvící v zátoce Chesapeake a zamířit k jihu. V jihokarolínském přístavu Port Royal pak měla vyčkat dalších pokynů. 12. října dospěl obrněnec na určenou pozici a zakotvil na vyhraženém místě. V dokumentu z 21. října pak vysvětloval kontradmirál Arent S. Crowninshield, ředitel jedné ze sekcí na ministerstvu, důvody manévru. Port Royal se nacházel blíž Kubě než Chesapeake, ne však zase tak blízko, aby zde Maine budil podezření Španělů. V závěru depeše kontradmirál upozorňoval na nutnost naplnit všechny uhelné bunkry Maine kvůli možnosti dalšího přesunu. Ministerstvo však nesledovalo jen vývoj na Kubě, na Filipínách a ve Španělsku. Námořní atašé na americkém vyslanectví v Londýně John C. Colwell posílal pravidelně zprávy o postupu prací na několika válečných lodích stavěných v britských loděnicích pro zahraniční zákazníky. Jedním z nich bylo i španělské království s požadavkem šesti plavidel. Britové pracovali na zakázce, třebaže nepřestávaly kolovat zvěsti o insolvenci španělské státní pokladny a objevily se zprávy o španělských plánech postoupit objednané lodi třetí straně. Na druhé straně však získal Colwell i úplně jiné informace. Španělští emisaři prý sondovali možnosti rozšíření zakázky. A jednali s Brazilci,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189907