že v té plastové bublině kluzáku nebyl přišpendlený Scott. Byl jsem to já. „Promítal“ jsem se, jak by řekla má bejvalka – vciLoval se. Ta havárie člověka zredukovala na dvě mísy pudingu, a já dokázal myslet jenom na sebe, na svůj strach vyplouvající na povrch a hrozící, že mě pohltí. Musím se sebrat, soustředit se na něco jiného, jinak nad sebou ztratím vládu úplně. „Majore,“ začal jsem, „pracuje tady kapitán François Philippe?“ „Pracoval. Fajn chlap. Je hrozné, co se mu stalo.“ „Co se mu stalo?“ „Asi před rokem ho převeleli. Brzy nato zemřel při domovním požáru.“ „Aha.“ Víc jsem ze sebe nedostal. „Matka, otec, sestra – všichni jsou mrtví. Zřejmě elektrika ve střeše.“ Byla to zase jen moje představivost, nebo tu bylo kolem nějak moc nenáhodných úmrtí? „Víte něco o pitvě, kterou provedl na synovi generála Scotta, seržanta námořní pěchoty, který padl v boji v Bagdádu?“ zeptal jsem se. „Jo, něco jsem o tom slyšel. Můžeme se podívat do záznamů, jestli chcete.“ „Děkuju.“ Mastersová se na mě zamračila, ale mračila se spíš proto, že o mě měla starost, než z nespokojenosti, jak jsem byl u žen zvyklý. Byla to příjemná změna. Věděl jsem, že jsem celý zelený, jako spousta lidí tady, kterým už dávno prošlo datum pohřbu, ale to nejhorší už pominulo. Kývnutím jsem ji ujistil, že jsem v pořádku. Lamont prošel kolem místností plných nerezových regálů, čekajících na někoho, nebo měl jsem raději říct na něčí tělo? „Očekáváte nějaké hosty?“ zeptal jsem se, když jsme vešli do čtvrté místnosti. „Ne. Ale musíte si uvědomit, že tohle postavili, když si lidi tam doma mysleli, že Rusáci zaplaví Německo ve svých tancích. Ukázalo se sice, že jediné, čím jsou Rusáci schopni zaplavovat, je vodka, jenže jak jsme to tehdy měli vědět? Máme tu dost 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189791