98
Jessica Sorensen
Začnu uklízet kuchyň a snažím se nemyslet na bratrova slova. Vždycky do mě rád rýpal, na to jsem si zvykla, ale na pohřbu překročil všechny meze a to mu neodpustím. Zadní dveře se otevřou, udělá se průvan a s ním do kuchyně vklopýtá otec. Má rozvázané tkaničky, džíny má potrhané a černou košili flekatou od hlíny a oleje. Ruku má zavázanou ve starém hadru nasáklém krví. Pustím smeták na zem a spěchám k němu. „Panebože, jsi v pořádku?“ Odtáhne se ode mě a přikývne, pak zamíří ke dřezu. „Jen jsem se pořezal v práci. O nic nejde.“ Vypnu hudbu. „Tati, ty jsi v práci pil?“ Otočí kohoutkem a svěsí hlavu. „Dali jsme si s klukama o polední pauze pár panáků, ale nejsem opilý.“ Sundá hadr a strčí ruku pod vodu, pak úlevně vzdychne, když se voda smíchá s jeho krví. „Tvůj bratr je doma? Viděl jsem před domem jeho auto.“ Popadnu papírové utěrky a setřu krev, která skapala na linku a na podlahu. „Je nahoře a balí si věci či co.“ Otře si ruku o papírovou utěrku a trhne sebou přitom. „No, to je asi dobře.“ Skloním se, abych se mu podívala na tu ruku. „Mám tě zavézt k doktorovi? Vypadá to, že by to chtělo pár stehů.“ „Budu v pohodě.“ Popadne láhev vodky, pořádně si lokne a pak si vodkou polije ruku. „Tati, co to děláš?“ Rychle se skloním pod dřez pro lékárničku. „Dej si na to alkohol z lékárničky.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189775