bude pro nás nejlepší. Dokud je Roland malý a může se snadno naučit jazyk, musíme odejít. Matka Lily šla před námi, našla pro nás i místo, Pforzheim se jmenuje to městečko, brána do Schwarzwaldu, po americkém bombardování zde nezůstalo nic, tak nahrnuli všechny trosky na jednu hromadu, přikryli zeminou a vystavěli kopec vysoký jako váš Hněvín. Teď je všechno znovu vystavěno, je to hodinářské a zlatnické město, míří sem spousta emigrantů z Čech, Polska i z Balkánu. Mám sjednané místo u zlatnické firmy, Liliana může nastoupit jako prodavačka do obchodního domu. Myslím, že i pro tebe by to bylo nejlepší řešení. Až se zabydlíme, pošleme pro vás. Líbám tvou ženu a děti a věřím, že se shledáme ve Pforzheimu. Tvůj Kurt Roland Berezinko dočetl dopis a prudce se rozesmál, smál se a smál jako blázen, až poprskal ubrus na jídelním stole, smál se tak, že vyděsil Kryštofa k pláči a Vladimír se u prsu matky zakuckal. A jak náhle začal, tak rázem přestal, pohlédl na Květu a zasípal: „Víš, co tuhle píše Kurt?“ Květa se neodvažovala hádat. „Stěhuje se s celou rodinou do Reichu!“ zabručel. A pak zahulákal jako tur. „Rád bych věděl, co tam bude dělat. TEN VÁCLAV!“
Utrpení malého Kryštofa První, kdo prohlásil, že se malý Kryštof jistě zblázní, byla jeho matka Květa. V noci se hádala s Rolandem, jakmile přišel opilý, a Kryštof už nebyl takový hodný chlapec, jako když ho posílala za tátou, aby ho přivedl z hospody. Tehdy beze slov jako mechanická hračka šel, bylo mu šest, nenáviděl pachy hospody a řev dospělých mužů, nenáviděl vůbec dospělé muže, ale šel, protože si představoval, že musí dělat ty věci, které nemá rád, aby jednou, až umře, litovali všichni, kdo ho k tomu nutili. Nechtěl, aby se, až přijde čas, vyhnuli výčitkám.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189719