Proustovo dílo jako poznávání světa Být citlivý k znamením, pokládat svět za cosi, co se dá luštit, toť bezpochyby dar. Gilles Deleuze
Vidíme již, že Proustovu dílu se za padesát40 let, co žije svým svébytným životem, dostalo interpretací velmi různorodých i protikladných. Je vykládáno bergsonovsky i protibergsonovsky na základě paměti bezděčné i vědomé, z hlediska idealismu i materialismu, jako výklad reality, ale také jako obraz potenciality lidského života, lákalo a láká k sobě přirozenou přitažlivostí filozofy. Gilles Deleuze, vykladač filozofie Humeovy, Kantovy, Nietzscheovy a Bergsonovy, zaujal k Proustovu dílu překvapivě nový postoj.41 Všiml si významu, který hraje v jeho díle znak (signe). Slovo „signe“ vyskytuje se skutečně v textu Hledání velmi často. A Proust sám připisuje znakům, signálům, které k nám vysílají věci, symptomům dění, velký význam, před nímž ustupuje do pozadí i význam vzpomínky a bezděčné paměti. „S rozkoší jsem si vzpomněl… že už v Combray jsem před svým duchem pozorně fixoval určitý obraz, který mě nutil na sebe hledět, oblak, trojúhelník, zvonici, květinu, oblázek, a cítil jsem, že snad pod těmi znameními je něco docela jiného, co jsem se musel snažit odhalit, myšlenka, kterou překládaly na způsob těch hieroglyfic40 {Psáno v polovině šedesátých let. Tak i jinde.} 41 {G. Deleuze. Marcel Proust et les signes. Paris: Presses Universitaires de France, 1964. Česky: Proust a znaky. Přel. Josef Hrdlička. Praha: Herrmann & synové, 1999.}
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189688