a Turk (a taky Lou, který se nejspíš do přívěsu vrátil, když nechal Tonyho v lese) napřahují ruku s kladivem a tisknou bránící se tělíčko ke zdi, sakra, povidám drž hubu. Domů přijel v podvečer. Při pohledu na jejich dům, který stál nehybně jako zátiší, se s úsilím zklidnil. Dub na trávníku před domem, svah po straně se šeříkovými keři a nad ním dům pana Husserla. Znovu musel sebrat všechny síly, když odemkl, vešel dovnitř a našel dům prázdný. Kuchyně, uklizená tak, jak ji opustili, v mdlém šerosvitu zhasnutého obýváku na zdi dva Lauřiny obrazy. Věděl jsi, že to bude těžké, říkal si, to se přece dalo čekat. Vzal dovnitř promáčené kufry a tašky, odnesl je nahoru do Helenina pokoje, hodil je na zem. Po chvíli rozsvítil. Zazvonil telefon. „Vy jste doma?“ „Ano.“ „Četl jsem to v novinách.“ „Vážně? Kdo volá?“ „Dojel jste v pořádku?“ „Ano. Kdo volá?“ Bez odpovědi. Podíval se do ledničky. Na snídani bude potřebovat mléko, džus a chleba. Dnes večer už se mu nikam nechtělo, nechtělo se mu s nikým vidět. Do háje. Znovu zazvonil telefon, Lisa McGregorová z Tribune, chce s ním udělat rozhovor. Stáhl rolety. Seděl v obýváku, proti Lauřinu prázdnému křeslu, a nevěděl, co dělat. Šel nahoru a naházel své šaty, dosud vlhké, do koše na prádlo. Svlékl se, zamířil do koupelny a potmě se došátral do postele. Jako by kráčel po úzké pěšině a obklopovala ho hmatatelná nepřítomnost. Druhý den byl záměrně v jednom kole. Zašel na snídani do bistra U Jakea a doufal, že ho nikdo nepozná. Zavolal Billu Furmanovi a dlouze s ním hovořil, díky čemuž se cítil civilizovaněji. Nechal Billa postarat se o přípravy pohřbu a uvědomit známé. Během telefonátu si všiml, že před domem, ve stínu dubu, zastavila barevná dodávka. Byla z místní televizní stanice. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189686