Láskyplné povídky (Ukázka, strana 99)

Sestry „Vyprávìla jsem ti o Josefovi?“ zeptala se Hana a pøimhouøila oèi.

Sedìly na lavièce pøed domem a nastavovaly své vrásèité tváøe prvnímu teplejšímu jarnímu slunci.

Marie neodpovìdìla. Znala svou sestru víc než osmdesát let, možná lépe než ona sama, a cítila, že jí Hana touží vyprávìt ten pøíbìh znovu. „Bylo mi tenkrát tøicet a byla jsem krásná,“ zasnila se Hana.

Pìtaètyøicet, opravila ji v duchu Marie, tøicítka u tebe trvala patnáct let. Ale krásná jsi byla vždycky, pomyslela si. Z nás dvou jsi byla ta hezká a já ta chytrá, napadlo ji, po tìch letech už beze stop lítosti. Na nose mìla sluneèní brýle, což jí umožnilo mít oèi otevøené a pozorovat probouzející se pøírodu. Koneckoncù na rozdíl od své sestry nemusela zavírat oèi, aby si ho pøedstavila.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189276

Proè si na nìho Hana vzpomnìla právì teï, napadlo ji, ale neptala se.

Josef… Nemyslela na nìj ètyøicet let. Jak zvláštnì je utvoøena naše pamìť, pomyslela si, že jej teï vidí pøed oèima stejnì živì jako poprvé.

Statný padesátník s modrýma veselýma oèima a høívou prošedivìlých kudrn padajících až na ramena. Flanelová košile rozhalená na dvì dírky, ve výstøihu knoflík zavìšený na kùži… „Možná si na nìho už nevzpomínáš,“ pronesla zasnìnì Hana, „ale strašnì jsem po nìm toužila.“ Marie se pomalu nadechla. Nechápala, proè se jí najednou rozbušilo srdce. Vždyť jsou to už desítky let, pomyslela si. Bydlely spolu – tehdy jako dnes, jen dùvody byly jiné, tenkrát bytové, nyní citové.

Pokoušela se vybavit, co si tehdy pøály, co chtìly, jaké byly.

Jako den a noc, jako voda a vítr. Hana vysoká, s výraznými ženskými tvary, nìžným oblièejem a záplavou dlouhých plavých vlasù. Výrazná zjevem i chováním, svùdná, provokativní a provoUkázka elektronické knihy, UID: KOS189276

kující, atraktivní i agresivní. Co chtìla, to dostala, na co sáhla, to se jí daøilo. Plná citù a emocí.

Marie byla její opak. Klidná, tichá, mírná. Nebyla ošklivá, jen nevýrazná. Plná rozumu a sebeovládání.

Dneska je to srovnání smìšné, pomyslela si Marie a zadívala se na sestru. Stále je na ní vidìt, jak bývala krásná. Dosud se obèas líèila, ale èas pøes všechny snahy zanechal na jejích tváøích stopy v podobì hlubokých vrásek, s nimiž si kosmetika nedokázala poradit. Jak spravedlivé, pomyslela si Marie, pozorujíc silné prameny teï už bílých vlasù a zaoblenou tváø i postavu zabalenou do kožíšku z imitace.

I na lavièce pøed domem jí to musí slušet, napadlo ji. Sklonila hlavu ke svému hubenému tìlu v dlouhých vlnìných kalhotách nijaké barvy a letitém vytahaném svetru. Není divu, že mìla tolik obdivovatelù, povzdychla si a vybavila si pocit estetického zážitku, který døíve pociťovala pøi každém pohledu na sestru. Ironií osudu to byla právì Hana, která, aè vystøídala tolik partnerù, zùstala svobodná, bezdìtná a sama.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189276