pokus ve snaze zdolat jejich poslední bašty mlčení. S hodinkami v rukou jsem viděla, jak uběhlo pět minut bez jediného slova. Ve chvíli, kdy jsme byli všichni na vrcholu utrpení, jsem nabrala nový vítr do plachet a znovu jsem spustila: „Taky tam máme červené pivo, jmenuje se Rodenbach a říká se mu vinné pivo.“ Hned se jim dýchalo volněji. Nakonec jsem zadoufala, že mě budou brát jako opravdovou přednášející a budou mi klást otázky. Když nás Rinri zavolal ke stolu, oddechla jsem si úlevou. Posadili jsme se podél zdi, já uprostřed, a najednou jsem si všimla, že pro pána domu už nezbylo místo. „Zapomněl jsi pro sebe prostřít,“ zašeptala jsem mu do ucha. „Ne.“ Okamžitě zmizel v kuchyni, a já jsem nebyla o nic moudřejší. Vrátil se s podnosem plným úžasných lahůdek a položil ho před nás – smažené pampeliš kové placičky, buvolí tráva neboli listy šiso, plněné lotosovými kořeny, boby naložené s cedráty, smažení trpasličí krabi, kteří se chroupou celí. Poté, co každému z nás nalil trochu vlažného saké, se vytratil a zavřel za sebou kuchyňské dveře. V tu chvíli mi všechno došlo – jedinou hostitelkou během této večeře budu já. Rinri zůstane uzavřený v klauzuře jako japonská manželka, na místě vyhrazeném otrokům. Zjevně jsem byla jediná, koho to překvapovalo, pokud ovšem hostům nebránila v projevování údivu jejich zdvořilost. Vybranosti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189219