Ne, takové věci jako královská koruna mají na většinu chytrých lidí velmi nedobrý vliv. Nejlepší je nechat vládu na lidech, jejichž obočí se spojí nad kořenem nosu pokaždé, když se pokusí myslet. Je to komické, ale většinou vládnou mnohem líp. Potom dodala: „To si musí vyřídit lidé sami mezi sebou. To je přece známá věc.“ Cítila, že jeden z největších jelenů na ni upírá obzvláště pochybovačný pohled. „No dobrá, tak starého krále zabil,“ připustila. „Tak to přece chodí, ne? I v přírodě to tak chodí. Vy o tom víte svoje. Boj o přežití, zachování druhu a všechny ty věci. Vy asi nebudete vědět, co je to král, co? Ledaže byste si mysleli, že je to nějaký druh králíka.“ Zabubnovala si prsty na kolena. „Starý král se s vámi přece nijak zvlášM nekamarádil, pokud si vzpomínám? Co všechny ty hony a štvanice?“ Zavrtávalo se do ní víc než tři sta párů očí. „Pro mě za mě si na mě všichni zírejte, stejně vám to nepomůže,“ pokoušela se dál. „Copak se můžu začít handrkovat s nějakým králem jenom proto, že se vám zrovna nelíbí? Kam by to vedlo? To není, jako kdyby se pokusil něco udělat mně osobně.“ Marně se pokusila vyhnout pohledu jedné silně šilhavé lasičky. „Dobrá, je to sobecké,“ připustila. „Ale takové už to je, když je člověk čarodějkou. Tak vám přeju hezký den.“ Zvedla se, s dupáním vešla do chalupy a pokusila se za sebou bouchnout dveřmi. Jednou nebo dvakrát se jí zadrhly a to pokazilo celý efekt. Když zavřela, zatáhla záclonky, sedla si do houpací židle a začala se zuřivě houpat. „V tom to všechno je,“ přesvědčovala sama sebe, „nemůžu se do toho plést. V tom to všechno je.“ * * * 397
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189123