odbor v popisu práce – něco se stavebním povolením, schvalováním územního plánu a tak nějak. Ale jestli nějaký jeho člen měl zájem „vyčistit“ Gibley Mansion, než se na jeho místě postaví garáže, pak by dávalo smysl, že stejná osoba možná chtěla zajistit, aby i kino bylo před otevřením „čisté“. Takže možná to záhadné vedení, o kterém Mina pořád mluvila, skutečně existuje. Dorazil jsem na konec bloku, obrátil se o sto osmdesát stupňů a jel jsem stejnou cestou zpátky. Tentokrát jsem si všiml otevřeného prostranství za kinem, kde kdysi zřejmě stávala nějaká budova. Uprostřed hromad sutě nahodile parkovalo půl tuctu aut. Ale všechna stála čelem k drátěnému plotu mezi prázdným prostranstvím a zadním traktem kina. A jedno z nich, i když jsem to v ubývajícím světle nedokázal říct s jistotou, bylo podle mě Minino otlučené malibu. Zařadil jsem zpátečku a zacouval na provizorní parkoviště. Skřípal jsem zuby, když můj milovaný dodge rachotil a nadskakoval po hrbolatém povrchu. Zaparkoval jsem vedle haldy cihel, strčil navštívenku od Miny do kapsy, vytáhl z přihrádky mobil a vystoupil jsem z auta. Bouchnutí dveří se v okolním tichu rozlehlo jako rána z děla. Dokonce i křupání kamínků pod nohama znělo šíleně hlasitě. Co blázníš, Wille? Sem bys neměl chodit. Můj zdravý rozum se rozhodl, že se přece jen ozve – pozdě jako vždycky. Co kdybys byl chvíli zticha? Jen zjistím, jestli jsem vůbec na správném místě. Kličkoval jsem mezi auty a každou chvíli čekal, že na mě někdo vyskočí ze tmy, až jsem konečně dorazil k tomu, které podle mě patřilo Mině. Nakoukl jsem dovnitř a na podlaze pod sedadlem pro spolucestujícího jsem uviděl obaly od jídla z fastfoodu a odpadky a na přístrojové desce samolepky zombíků, přesně jak jsem si pamatoval. Určitě šlo o její auto. Byl jsem na správném místě. Ale co te? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189002