pocit, že si zasloužím pochvalu. A je to jenom dort. Není to hudba, ale aspoň něco. „Já péct vůbec neumím,“ říká. Jsem si jistá, že umí. Není to tak těžké; stačí, když znáte dávky a poměry, a pak už si jenom hrajete. Vlastně je to jako matika a fyzika, což je sranda, protože matika a fyzika mi vůbec nejdou. „Josh zná někoho, kdo umí péct, že ano?“ Dívá se na něj a já mám pocit, že ta otázka není zcela nevinná. Sklopím zrak a posunuju lžící kus dortu po talíři v kaluži roztáté zmrzliny. „To je někdo ze školy.“ Zní stejně nervózně, jako se já cítím. V duchu si přeju, aby se o tom všichni přestali bavit, a myslím, že Josh to má stejně. Fakt nechci, aby začal popisovat okolnosti vedoucí k tomu, jak se na jeho prahu ocitl talíř sušenek. Zjevně mu nedělalo potíže přijít na to, že jsou ode mě, což znamená, že taky přesně ví, proč je dostal. „Kdo?“ ptá se Drew s pusou plnou čokoládového dortu. Zajímavé, nicméně ne úplně překvapivé. On to Drewovi neřekl. Zajímalo by mě, jak to teda ví Drewova máma. Josh váhá s odpovědí možná až příliš dlouho a já vidím, jak Drewova máma mrkne od něj směrem ke mně. Zdá se, že je spokojená. Svou odpověď už má. „Drewe, ještě jednou promluvíš s plnou pusou, a budeš nás obsluhovat na další schůzce knižního klubu.“ Zároveň směrem k němu bodá vidličkou, takže Drew okamžitě zavírá pusu. Tohle je zjevně hrozba monumentálních rozměrů. Zvedá ruce, jako by se matce vzdával. Jakmile jsou uklizeny i talířky od dezertu, dělá paní Leightonová kávu a všichni si sedáme na ohromné bílé sedačky v obýváku. Kávu odmítám. Nepiju ji, protože bez ohledu na to, kolik do ní nasypu cukru, chutná jako voda ze záchodu. Možná je to jenom proto, že mé chuťové pohárky vůči sladké chuti otupěly, takže cokoli, co není ale spoň z devadesáti procent z cukru, chutná divně. Ale odmítla bych ji, i kdybych byla závislá na kofeinu v dystopické budoucnosti, kde by káva byla nelegální a já bych tři dny žádnou neměla v ústech. Nikdy bych nepřežila ten děs, kdyby se na téhle pohovce má ruka rozhodla šálek s kávou pustit. Sarah taky nepije, takže to možná nevypadá až tak divně. Josh si naopak dává tři hrnky, teda ne že bych mu je počítala.
— 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188938