Možná mi ani není líto, že jsem šla tenkrát v neděli na fotbal. Ten zápas byl skvělý. Začát kem druhé čtvrtiny jsme prohrávali o dvacet jed na bodů, ale Rocca měl naštěstí svůj den – skóro val vždycky, když se mu naskytla příležitost. Navíc jsme získali pár volných kopů, pak jsme vstřelili tři góly za sebou a zničehonic jsme měli šestnáct bodů náskok. Diváci šíleli. „Colling -wood! Colling-wood!“ Společně jsme tleskali a skandovali tak hlasitě, že to přehlušilo všechny naše myšlenky. Včetně těch o otravných milova ných sestřenicích, které právě umírají.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188803
✩
Kapitola trˇináct ✩
Je pátek ráno, kdy můžeme přijít do školy, v ja kém oblečení chceme. Čekám u Kristinina po mníku, ale odmítám na ni myslet. Opravdu jí chci pomoct, ale nevím jak. Takže jsem tady jen proto, abych počkala na Ellu. Přecházím sem a tam, protože si nechci sednout a opřít se o ká men jako jindy, abych si náhodou neroztrhla nové tričko na zádech. Ella tady v tuhle dobu už obvykle bývá. Vsa dím se, že musela jet pozdějším vlakem, protože si zkoušela všechno oblečení ze skříně. Celý týden si dělala starosti a tvrdila, že nemá na sebe jedinou originální věc. Řekla jsem jí, že jsem byla se Stefanií v Boho Chic a koupila si tričko 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188803
u tranáka, ale odmítla jsem jí ho ukázat nebo popsat, jak vypadá. Jen jsem jí prozradila, že je modré a strečové. Ten obrovský zip a spínací špendlíky, které se blýskají na slunci, jsem si chtě la nechat jako překvapení. Nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak se jí líbí. K tričku jsem si vzala těsné tmavomodré dží ny, které mi dala teta Cheryl k narozeninám. Když jsem dneska ráno snídala vločky s jogur tem, máma seděla u kuchyňského stolu, pila kávu a dívala se na mě. Měla dobrou náladu, pro tože později šla s kamarádkou na oběd do Příbo je. Najednou vstala od stolu, vyšla na verandu a ulomila několik květů převislé begónie. Přines la je dovnitř a vlásenkou mi je připnula do vlasů. Potom zazpívala: „Kéž bych byl punková holka, co nechybí jí kytka ve vlasech a nějaká ta kérka.“ Začala zpívat zbytek písničky, ale Stefanie v koutě kuchyně zavrčela: „Přestaň, mami.“ Opí rala se zády o lavici a jedla toast. „Jsi o půl tónu mimo.“ To se mámy očividně dotklo. „Kdyby sis cho dila lehnout v rozumnou dobu,“ řekla Stefanii, „nebyla bys ráno tak mrzutá.“ Vstala jsem a objala mámu. „Mně se líbí, jak 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188803