„To má.“ Chvíli tam stáli a pohupovali se na podpatcích, ruce v kapsách. „Je chladno,“ konstatoval Harry. „Ani ne.“ „Možná ne, ale můj termostat je ještě pořád nastavený na Hongkong.“ „Aha.“ „Možná byste měl nahoře hrnek kafe?“ Harry pokývl směrem k šestému patru. „Nebo tam na vás čeká práce? Případ Marit Olsenové?“ Hagen neodpověděl. „Hm, tak Bellman a Kripos si vzali i ten.“ Cestou po chodbě do červené zóny v šestém patře se Harrymu sem tam dostalo odměřeného pokývnutí. Byl sice na ředitelství legendou, avšak oblíbený nebyl nikdy. Minuli dveře kanceláře, na nichž byl nalepený papír formátu A4 s nápisem I see dead people. Hagen si odkašlal. „Musel jsem tu kancelář přenechat Magnusi Skarremu, máme všude úplně plno.“ „Samozřejmě,“ odtušil Harry. Každý si v kuchyňce vzal jeden papírový kelímek s nechvalně proslulou překapávanou kávou. V Hagenově kanceláři se Harry usadil na židli před šéfův psací stůl, kde už seděl tolikrát. „Ještě pořád ho máte, jak vidím,“ pokývl Harry k předmětu na psacím stole, který na první pohled vypadal jako bílý vykřičník. Byl to mumifikovaný malíček. Harry věděl, že patřil jednomu japonskému veliteli z druhé světové války. Velitel si ho usekl před svými muži během ústupu – chtěl se jim tím omluvit za to, že se nemohou vrátit pro své padlé. Hagen tu historku s oblibou používal, jestliže poučoval své policisty na střední úrovni řízení o tom, jak mají správně vést lidi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188747
„A vy ho pořád nemáte.“ Hagen pokývl k Harryho ruce bez prostředníčku svírající kelímek. Harry kývl a napil se. I káva byla pořád stejná. Jako roztavený asfalt. Harry se zašklebil. „Potřebuju tým o třech lidech.“ Hagen se pomalu napil a odložil kelímek. „Víc ne?“ „Na to se ptáte vždycky. Víte, že nepracuju s početnějšími vyšetřovacími týmy.“ „V tomhle případě nebudu proti. Míň lidí znamená menší šanci, že se Kripos a ministerstvo spravedlnosti dovědí, že vyšetřujeme tu dvojnásobnou vraždu.“ „Trojnásobnou,“ opravil ho Harry a zívl. „Brzděte, zatím nevíme, jestli Marit Olsenová…“ „Osamělá žena je večer násilím odvedena na místo, kde je nekonvenčním způsobem připravena o život. Potřetí v našem malém Oslu. Trojnásobná vražda. Věřte mi. Bez ohledu na to, jak málo nás bude, víte, že bude dost problém zařídit to tak, aby se naše cesty v žádném případě nestřetly s Kriposem.“ „Ano, to je mi jasné,“ pokýval hlavou Hagen. „Právě proto jsem stanovil podmínku, že kdyby bylo vaše vyšetřování odhaleno, nemá s oddělením vražd nic společného.“ Harry zavřel oči. Hagen pokračoval: „Samozřejmě vyjádříme lítost nad tím, že se v něm angažovali někteří naši zaměstnanci, avšak jasně prohlásíme, že tohle rozjel notorický sólista Harry Hole na vlastní pěst, bez vědomí vedení. A vy tu verzi potvrdíte.“ Harry opět otevřel oči a upřel je na Hagena. Hagen jeho pohled opětoval a zeptal se: „Nějaké otázky?“ „Ano.“ „Sem s nimi.“ „Kudy unikají informace?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188747
„Pardon?“ „Kdo informuje Bellmana?“ Hagen pokrčil rameny. „Nemám dojem, že by někdo systematicky nahlížel do naší práce. Třeba to, že se vás sem snažíme dostat, se mu mohlo donést hned z několika míst.“ „Vím, že Magnus Skarre si s oblibou pouští pusu na špacír.“ „Na víc se mě neptejte, Harry.“ „Dobrá. Kde si zřídíme hlavní stan?“ „Právě, právě.“ Gunnar Hagen několikrát pokývl, jako by to byla věc, o které už chvíli diskutují. „Co se kanceláře týče…“ „Ano?“ „Jak jsem říkal, naše budova praská ve švech, musíme proto najít něco mimo někde poblíž.“ „Fajn. Kde?“ Hagen se zadíval z okna. Na šedé zdi Botsenu. „To si děláte legraci,“ zašklebil se Harry.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188747