se mi, že za okny vidím zvědavé obličeje, tu a tam se možná pohnula záclona, ale spíš se mi to jenom zdá, kdo je zvědavej na starou bábu? „Tak tě tady vítám,“ podává mi Tomáš docela obřadně ruku, „a věřím, že se ti tady bude líbit, že tu zažijeme ještě spolu moc pěkného – viď že jo?“ Kývu jako oslík, rozhlížím se, vede mě cestičkou k domovním dveřím, odemyká. Jsem ztracená, nedokážu mu odporovat, nedokážu, aspoň teď ne, říct, že tady nikdy bydlet nebudu, že nechci, že by nám bylo mnohem líp v neosobním bytě v Praze, bez vzpomínek, bez… Malá předsíňka, vzorně urovnané pantofle, na věšáku zelená bunda, na poličce kartáč, všechno to vnímám nějak ostře, rozhlížím se, a to už otevírá dveře do pokoje. „Tak pojď přece dál.“ Váhám, skoro se bojím překročit práh, když překročím, budu dočista svázaná Tomášovým přáním, ne, to přece není pravda, jsem svéprávná a můžu kdykoli říct, co si myslím. Jenže mu nechci ublížit, vcházím do pokoje, i tady je vzorně uklizeno, na stole kytička aster – symbol podzimu, bodejť, my dva jsme přece taky v podzimu. Tašky odložil v předsíni, usazuje mne na gauč, je potažený pestrou květovanou látkou, pohladím červený sametový polštářek. „Máš to tady moc hezký,“ vypravím ze sebe. „To všechno ještě Pavla,“ odpoví. „A co si dáš? Kávu, čaj, minerálku nebo něco ostřejšího?“ „Jen napít, prosím,“ pípnu, ne, nesmíš myslet na Pavlu, ta už přece tady není, jsme tady spolu a to je důležité. Jenže najednou ten květovaný Pavlin povlak pálí, vstávám a jdu za ním do kuchyně. „Tak tady teď bude tvoje království,“ usmívá se a vyndává z lednice lahev minerálky. „Musíš si to tady všechno pořádně okouknout, tenhle víkend ještě tady vařit nebudeme, ale příště už jo. Ukážu ti všechno, nebo si to chceš prohlídnout sama? Jsi teď tady doma, musíš se postupně se vším, co je tady, seznámit, budeme tady přece spolu.“ Podává mi sklenici a já se zhluboka napiju. Tak doma říkáš, nevím, zdá se mi, že všechno kolem mě je plné vzpomínek, plné jejích očí, rukou, dechu. Jsi hysterická, napomenu se, lidi přece umírají a ti ostatní žijou dál, jinak to 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188692