ČÁST A
Zcela specifickou roli v našem ústavním systému začal hrát Ústavní soud, který bezpříkladným aktivismem svého rozhodování permanentně rozšiřuje své pravomoci. Namísto toho, aby zkoumal soulad zákonů s ústavou, otevřeně vstupuje do politického rozhodování a ruší termíny voleb, určuje míru solidarity v penzijním systému či výši příspěvků ve zdravotnictví, což jsou ryze politická témata. Mimořádně křiklavým fenoménem poslední doby je aktivita represívních orgánů (policie, státní zastupitelství, trestní soudy), které se vyvázaly z jakékoliv politické a vůbec veřejné kontroly a kriminalizací politiků propojenou s jejich řízenou mediální dehonestací se pokoušejí zásadně překreslit politickou scénu a de facto ovládnout zastrašenou exekutivu i legislativu. Pád Nečasovy vlády a následné události jsou toho jasným a varujícím důkazem. Ve svém komentáři jsme toto nebezpečí pojmenovali takto: „Již delší dobu se projevující ambice některých soudců, prokurátorů a policistů měnit vlády, rušit vyhlášené volby a podřídit si ústavní instituce jsou projevem hlubšího problému našeho politického systému. Jeho slabost ukazuje i to, že jde tak snadno – na základě pochybných obvinění – zlikvidovat vládu či skandalizovat a brát do vazby kohokoli, na koho různí nezvolení, ale mocní, ukážou prstem. Tento hlubší problém nelze řešit personálními změnami či kárnými řízeními. Vyžaduje systémovou změnu.“ 11
Právě soudcokracie, tj. rostoucí moc a skutečně nekontrolovatelná vláda nikomu neodpovědných osob a institucí především
11
Politický komentář Václava Klause: K situaci v naší zemi po výroku Nejvyššího soudu, www.institutvk.cz, 17. 7. 2013.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188666