„Pokud mezi těmi případy existuje nějaká souvislost, mohli bychom sestavit seznam míst, kde se ta bakterie vyskytuje… a pak…“ „Takových míst jsou miliony,“ zchladí jeho nadšení patolog. „Jistě…“ „Joono, pochop… i když v chlapcově protokolu bude záznam o legionelle, rozhodně to nelze považovat za důkaz, že Mikael patřil k obětem Jurka Waltera.“ „A je tam teda záznam o té bakterii, nebo ne?“ „Jo, v chlapcově krvi jsem objevil protilátky, pravděpodobně měl pontiackou horečku, to je mírnější forma stejného onemocnění,“ povzdechne si Nålen. „Jak jinak, Joono, trefil jsi hřebík na hlavičku, ale takový argument nestačí na…“ „Mikael Kohler-Frost tvrdí, že se setkal s Rebekou,“ nenechá ho domluvit Joona. „S Rebekou Mendelovou?“ vyhrkne Nålen. „Byli spolu někde zavření,“ potvrdí Joona. „Takže… takže jsi měl ve všem pravdu, Joono,“ zajíkne se Nålen. Z patologova hlasu je patrné, že má pláč na krajíčku. „Ani netušíš, jak se mi ulevilo.“ Nålen polkne a zašeptá, že přese všechny pochybnosti tehdy dospěli ke správnému rozhodnutí. „Ano,“ řekne lakonicky Joona. Spolu s Nålenem se před mnoha lety dopustili závažného podvodu; využili těl matky a dcery, které zahynuly při autonehodě, a vydávali je za ostatky Joonových blízkých. Patolog změnil totožnost mrtvol pomocí zfalšovaných zubních karet. Jejich pozůstatky byly spáleny a následně pohřbeny na Severním hřbitově namísto Summy a Lumi. Nålena neustále trápilo špatné svědomí, nebyl si jist, zda udělal dobře, když kamarádovi takovýmto krkolomným způsobem pomohl z bezvýchodné životní situace. Nålen Joonovi plně důvěřoval, jednalo se však o tak závažné a osudové rozhodnutí, že od té doby neměl chvíli klidu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188466