9. KAPITOLA
B
yl to David, pochopitelně. Gillian se otočila a vyděšeně na něj zírala. Stál přímo mezi dveřmi, bundu přehozenou přes jedno rameno, druhou ruku v kapse. Měl sevřené čelisti a oči mu potemněly. Díval se na Tanyu. Nastalo ticho. (Jak dlouho? Jak dlouho tam stojí, Anděli?) (Uf, řekl bych, že zhruba tak… od začátku.) (Ach.) Proto se Gillian musela chovat tak rezervovaně a šlechetně a nechat Tanyu ječet a vyhrožovat. Musely vypadat jako Dorotka a zlá čarodějnice. Kdesi uvnitř se v Gillian pohnul smysl pro spravedlnost. Váhavě vykročila k Davidovi. „Davide – tys to nepochopil.“ David zavrtěl hlavou. „Pochopil jsem to naprosto přesně. Nesnaž se ji krýt. Jsem rád, že to vím.“ (Sklapni, blázne! Teď se zatvař lehce sklíčeně, trochu trapně. Předpokládej, že spolu chtějí být sami.) – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188398