98 / Učit se jednat
Jedním z úkolů školy je vést žáka tak, aby byl připraven převzít svůj rozvoj do vlastních rukou. Působení na žáka nesmí zůstat jen vnějším úkolem pro učitele, nýbrž žák by ho měl postupně přetvářet v projekt vlastního seberozvoje. (Helus, 1982) Tím se dostáváme k tématu autoregulovaného učení. Schopnost autoregulace, rozvíjená od samého počátku školní docházky, se obzvláště naléhavě aktualizuje v pozdějších fázích života, je nezbytnou podmínkou úspěšného celoživotního vzdělávání. Připomíná se nám zde autodeterminační teorie Deciho a Ryana (viz Mareš, Man, Prokešová, 1996). Za autodeterminované je považováno takové motivované chování, které člověk provádí volně, spontánně, kdy přitom souhlasí sám se sebou. Autodeterminované jednání předpokládá možnost osobní volby, rozhodování, zda činnost udělám nebo ne. Proti tomu řízené, kontrolované jednání je takové, které je vykonáváno pod vnějším tlakem, z donucení, na základě interpersonálních kontaktů. Příčina autodeterminovaného jednání je jedincem pociťována jako vnitřní vzhledem k jeho „já“, příčina řízeného, kontrolovaného jednání jako vnější. Vnější motivace ovšem není nežádoucí, nemusí být v protikladu k motivaci vnitřní a ve škole sehrává důležitou roli. Vnější motivace se liší jednak obsahem, jednak rozsahem toho, jak je zvnitřňována původně vnější regulace. Internalizace je považována za motivační proces, jímž se vnější motivace, čtyřmi odlišnými způsoby, přibližuje motivaci vnitřní. Autoři předkládají čtyři typy vnější motivace: externí, introjektovanou, identifikovanou a integrovanou, které se liší jednak obsahem, jednak rozsahem toho, jak je zvnitřňována původně vnější regulace. Jedinec přechází od vnější regulace svého učení k regulaci introjektované, dále pak identifikované a posléze integrované. • Vnější regulace se vyznačuje jednáním, jehož impulzem je jiná osoba, která nabízí odměnu, nebo budí strach z potrestání. Není zde prostor pro autodeterminaci, hlavním motivačním zdrojem je zde vnější závislost. • O introjektované (vynucené) regulaci mluvíme tehdy, když člověk svěřený úkol sice plní, ale vnitřně neakceptuje. Tato regulace předpokládá přijmutí určitých pravidel chování nebo požadavků na výkon. Vnějškové přijetí provází příslib odměny, za odmítnutí hrozí sankce. • Identifikovaná regulace se vyznačuje tím, že se člověk ztotožňuje s hodnotami žádoucího chování a sám akceptuje regulaci. Zde je již patrný prostor pro autodeterminaci, autonomii. • Integrovaná regulace již plně odpovídá jedincovu „já“, v jeho jednání se plně projevují preference a hodnoty, které uznává. Tento typ regulace vede k plné autodeterminaci jedince.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188166