David vstal a obešel stůl k malé ledničce schované za ořechovou skříňkou, vzal z ní láhev vody a podal ji Dianě. „Vem si ten prášek.“ Diana vylovila lahvičku s extra silným Tylenolem, pro který se rozhodla místo předepsaného Percocetu, vzala si jednu pilulku a zapila ji douškem vody. „Davide, je to fajn, že jsi přítel.“ „Já vím, tak mi alespoň leccos projde.“ „Z čeho byly ty zvířecí chlupy na těch džínách?“ zeptala se Diana. „Sylvilagus floridanus, Sciarius carolinensis, Equus caballus a Canis familiaris,“ vypočítal Jin. Diana svraštila čelo. „Takže máme králíka, veverku, koně a psa. Jakou barvu měl ten kůň?“ zeptala se Diana a usmála se na Jina. „Hnědou,“ odpověděl a usměv jí opětoval. „Pes byl černý. Koňský chlupy jsou hlavně na zadku – vypadá to, že Neznámý jeskyňář jezdil bez sedla, a než šel do jeskyně, tak si džíny nevypral.“ „Myslíme, že lovil veverky a králíky,“ doplnil David. „Předpokládáme, že tyhle džíny měl pro každou příležitost – lov, jízda i jeskyně. Ta lucerna je hezká práce. Je tak z třicátých čtyřicátých let dvacátýho století. Tam pořád nejsme ještě hotoví.“ „Raději jí řekni o tý knize,“ ozval se Jin. „To byl naprosto nezbytný nákup. Koupil jsem už mnoho daleko dražších věcí,“ ohradil se David. Diana se podívala z Jina na Davida. „Něco jste koupili?“ „Starou knížku s oslíma ušima o sbírání železničních hřebů, za sedmdesát pět dolarů,“ sdělil jí Jin. „Sedmdesát pět dolarů?“ divila se Diana. „Za knížku o železničních hřebech?“ „Nemáme databázi železničních hřebů,“ vysvětloval David. „Bylo naprosto logický pořídit si knihu, abychom si ji mohli založit. Nemůžu za to, že ta jediná je vyprodaná a vzácná.“ „Opravdu potřebujeme databázi železničních hřebů?“ dotazovala se Diana. „V tomhle případě máme dva hřeby.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187946