98
Carson Morton
Alegorií Alfonsa d´Avalos, zdál docela malý. A skříňka, ve které byl umístěný, ho zmenšovala ještě víc. Pořizování kopií bylo nejen povoleno, ale dokonce podporováno, ovšem jen za předpokladu, že se rozměry lišily od Leonardova originálního mistrovského díla. Profesor výtvarného umění, s obličejem téměř zcela zakrytým hustým plnovousem se skvrnami od tabáku, se vznášel za svými žáky ve vzdouvajícím se pracovním plášti a vydával souhlasné vzdechy nebo zavrčení nelibosti. Za amatéry stála hustě namačkaná skupina návštěvníků intenzivně zaměřených na ženu na obraze a z jejich tichým hlasem pronášených poznámek čišela téměř nábožná úcta. Émile s Julií se postavili za dav a Julia natahovala krk přes hlavy diváků, aby lépe viděla. „Na co všichni tak civí?“ zajímala se. Několik návštěvníků se na ni ohlédlo s nesouhlasnými výrazy v obličejích. „Samozřejmě na Monu Lisu,“ poučil ji Émile. „Na co jiného by asi tak koukali?“ „A jak to, že to tady tak znáš?“ chtěla vědět Julia. „Jako kluka mě sem markýz vodil,“ odpověděl a dodal: „A líbilo se mi tady.“ „A co je na tomhle obraze tak zvláštního?“ zajímala se Julia. Émile jí věnoval pohled, v němž byl napůl soucit a napůl znechucení. „Je to jedna z nejdůležitějších maleb v celých dějinách,“ vyložil. „Je v tomhle muzeu něco, co by nebylo důležité?“ otázala se Julia ironicky. Émile si položil ukazováček na rty. „Ale jestli je ten obraz tak důležitý, proč si markýz nenechá udělat kopii a neprodá ji někomu?“ dorážela dál Julia, teď už téměř šeptem. Émile ji hrubě uchopil za paži a odtáhl stranou od lidí. „Nemluv tak nahlas!“ nařídil jí přísně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187880