slulosti: církev se několik měsíců pokoušela zabránit jejímu odhalení, protože byla příliš sexy. Sestry se dožily vysokého věku, a dokonce ještě ve dvacátých letech 20. století byste je mohly vídat, jak se jako dvě důstojné staré dámy chodí dennodenně dívat na „svoji“ fontánu. A každý rok až do své smrti přijížděl francouzský sochař, který je v době jejich největší slávy zachytil v mramoru, do Říma a zval je na oběd, kde společně vzpomínali na dny, kdy všichni byli tak mladí, krásní a nespoutaní. Takže právě tady Giovanni zaparkoval a čeká, až se trochu seberu. Jediné, co dokážu, je tisknout si dlaně na oči, abych vmáčkla všechny slzy zpátky dovnitř. Ani jednou jsme s Giovannim nevedli osobní rozhovor. Po všechny ty měsíce, na všech společných večeřích, jsme hovořili o filozofii, umění, kultuře, politice a jídle. Nevíme nic o osobním životě toho druhého. Giovanni dokonce ani neví, že jsem rozvedená nebo že jsem nechala v Americe svou lásku. Já zase nevím vůbec nic o něm, kromě toho, že chce být spisovatel a že se narodil v Neapoli. Můj pláč nicméně právě určuje zcela nový směr konverzace. Přála bych si, aby to tak nebylo. Ne za takových hrozných okolností. Říká: „Omlouvám se, ale nerozumím. Ztratila jsi dnes něco?“ Ale já mám pořád problémy s mluvením. Giovanni se usmívá a povzbudivě mne vybízí: „Parla come magni.“ Ví, že se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších výrazů v římském dialektu. Znamená: „Mluv tak, jako jíš,“ nebo podle mého osobního překladu: „Řekni to, jak ti zobák narost.“ Jde o připomínku – když se usilovně snažíte něco vysvětlit nebo krkolomně hledáte správná slova – že máte používat jazyk tak prostý a přímočarý, jako je římské jídlo. Nedělejte z toho třetí světovou. Zkrátka to položte na stůl. Zhluboka se nadechuju a pronáším silně zkrácenou (a přitom současně zcela kompletní) italskou verzi mé situace: „Jde o lásku, Giovanni. Dnes jsem se musela s někým rozloučit.“ Vzápětí si zase tisknu ruce na oči a mezi sevřenými prsty mi protékají slzy. Giovanni se naštěstí nepokouší o konejšivé objetí a nedává najevo ani sebemenší rozpaky nad mým výbuchem smutku. Místo toho jen tiše sedí vedle mne a čeká, až se uklidním. Pak odpoví s dokonalou empatií a pečlivě váží každé slovo (jako jeho
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187871