máslem… Taky celou hlavu a ocas… prostì ho celého ofáèoval a pomatlal máslem – mrtvýho psa. Vykøikla jsem: ‚Proboha, co to dìláš?‘“ Syn jí odpovìdìl: „Víš, maminko, chtìl bych, aby zajel do nebe rychleji.“ „Hnedka mì napadlo,“ pokraèovala, „že nìco podobného musel vidìt v seriálu Sezamová ulice nebo v nìèem podobném.“ „O téhle pøíhodì jsem se o nìkolik let pozdìji zmínila pøítelkyni. Bylo to v dobì, kdy jsem o minulých životech nic nevìdìla. Pøítelkynì pak nad šálkem èaje jen tak prohodila: ,No jo, musel být kdysi Egypťanem… Ti takhle své psy pochovávali… V minulém životì byl Egypťan, proto ho pomazal a zabalil…‘“ Druhého dne jí pøítelkynì pøinesla knihu popisující zpùsoby, jakými se ve starovìkém Egyptì pochovávalo. „Když mi pak v knížce ukázala jeden obrázek, uvìdomila jsem si, že pøesnì takhle náš pes vypadal. Zeptala jsem se syna, jestli si ještì pamatuje, co tenkrát se psem udìlal… a on øekl, že ano. Prý hned v tom okamžiku, kdy zemøel, vìUkázka elektronické knihy, UID: KOS187850