„Jedeme,“ pokynul jsem řidiči. „Čekám, až mi schválí vjezd.“ Z reproduktoru zazněl mužský hlas: „Kdo a proč žádá o povolení k vjezdu na přistávací plochu?“ Vzal jsem mikrofon a odpověděl: „Tady…“ Tady kdo? „Tady FBI. Potřebujeme k letadlu. S kým mluvím?“ „S Edem Stavrosem, vrchním dispečerem řídicí věže. Nemůžete mi vjet –“ „Mimořádný stav.“ „Já vím, že máme mimořádný stav. Ale co mi máte co vjíždět –“ „Děkuji,“ rozloučil jsem se. „Dráha je vaše,“ pobídl jsem řidiče. „Ale vždyť –“ zaprotestoval. „Majáček. Sirénu. Vážně potřebuju vaši pomoc.“ Pokrčil rameny a s houkající sirénou a rozblikaným majáčkem vyrazil k pojezdové dráze. Z rádia se zas ozval Stavros, ten z řídicí věže, takže jsem stáhl hlasitost. „Vy jste mi lhal,“ promluvila na mě konečně Kate. „Promiňte.“ Dopravní policista ukázal palcem přes rameno a zeptal se mě: „To je kdo?“ „Kate. Já jsem John. A vy?“ „Al. Al Simpson.“ Vjel na trávník a podél pojezdové dráhy zamířil na východ. Drncalo to. „Ranvejím a pojezdovkám bude lepší se vyhnout.“ „Vy jste šéf,“ nechal jsem zodpovědnost na něm. „Jaký mimořádný stav je vyhlášený?“ „To vám bohužel nemůžu říct.“ Protože nevím, dodal jsem v duchu. Za chvíli už se na obzoru rýsovalo ohromné jumbo. Simpson zabočil, přejel pojezdovou dráhu, střihl to přes další trávník, vyhnul se všemožným značkám a reflektorům a zamířil k velké ranveji před námi. „Vážně bych potřeboval zavolat řídicí věž,“ doprošoval se. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187628