98 / Aplikovaná forenzní psychologie
Dominuje problém použití střelné zbraně proti člověku. Obecně se předpokládá, že zastřelit člověka v mírových dobách, z tzv. pracovních důvodů, není pro většinu policistů normální událostí, a tudíž se může poté rozpoutat specifický soubor následných potíží, označovaný jako tzv. postshooting trauma. Slovenský autor J. Čech poznamenává, že právě vyšetřování kriminálních případů je pro zodpovědného jednotlivce spojeno s frustrujícími i stresovými situacemi, a navrhuje „cílený program poradenského psychologa“ (Čech, 1998). V řadě zemí (USA, SRN, Nizozemsko atd.) již fungují různé modely pokrizové péče o policisty. Zatím chybí výzkumy spokojenosti policistů s těmito službami. Současně je jasné, že různé typy stresujících i traumatizujících situací patří neodmyslitelně k výkonu policejního povolání. Policejní psychologové by se ovšem neměli zastavit u atraktivních, ale relativně málo častých extrémních situací. Více pozornosti by si zasloužily „běžné, pracovní“ stresory, plynoucí i z mezilidských vztahů v policejních týmech anebo plynoucí z nezájmu a podceňování některých policejních činností. V rámci Policie ČR vznikly i týmy krizových interventů, kteří jsou zváni tam, kde je potřeba akutní psychologická pomoc v případech prožitého traumatu, zejména k takzvaným zlomeným obětem. Tedy k těm, kteří většinou nejsou schopni sami vyhledat pomoc. Psychologickou pomoc krizoví interventi poskytují zejména obětem a příbuzným násilných trestných činů, obětem zločinu znásilnění, dětem, seniorům, hendikepovaným a dalším ohroženým osobám, které se staly obětí úmyslného trestného činu, obětem nebezpečného pronásledování (tzv. stalkingu), rodinným příslušníkům pohřešovaných osob (především dětí) a dále při tragických dopravních nehodách a dalších mimořádných událostech. Vznik týmů krizových interventů na všech krajských ředitelstvích v rámci Policie ČR znamenal doslova revoluci ve vztahu policie versus veřejnost. Do doby jejich vzniku se dbalo hlavně na dodržování práv obviněných a obžalovaných. Práva poškozených šla víceméně mimo policii. Jejich ochrana nebyla systémová. Zájem o to, co poškozený prožívá a jak je mu možno pomoci, záležel na policistech, kteří byli s obětí v prvotním kontaktu. Ne vždy byli ale tito policisté schopni kvalifikovaně pomoci. Až nyní má pomocná ruka krizových interventů systémový rámec. Použitá a doporučená literatura Brown, T. M. – Pullen, I. M. – Scott, A. F.: Emergentní psychiatrie. Psychoanalytické nakladatelství, Praha 1992. Buchmann, K. E.: Beratung. Interventionsstrategien in schwierigen Lebenslagen. Villingen-Schwenningen, Texte, Nr. 21, 1999. Čech, J.: Úvod do policajnej psychológie. Edícia policajných vied. Tlačiareň MN, Bratislava 1998. Čírtková, L.: Policejní psychologie. 1. vyd. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2006, s. 309. Čírtková, L.: Profese se zvýšeným rizikem PTSP. In: Psychologie v ekonomické praxi, 1996, 3–4, s. 145–150. Dorner, K. – Plog, U.: Bláznit je lidské. Grada Publishing, Praha 1999. Ehlers, A.: Posttraumatische Belastungsstörung. Hogrefe, Göttingen 1999. France, K.: Crisis Intervention. Charles C. Thomas Publisher, Springfield 1996. Chandler, J. T.: Modern Police Psychology. Charles C. Thomas Publisher, Springfield 1990. Kastová, V.: Krize a tvořivý přístup k ní. Portál, Praha 2000. Knoppová, D. a kol.: Telefonická krizová intervence. Remedium, Praha 2001. Preis, M. – Vizinová, D.: Psychické trauma a jeho terapie. Portál, Praha 1998. Úlehla, I.: Umění pomáhat. Renesance, Písek 1996.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187581