Isaac Asimov
„Samozfiejmû. MÛÏeme se jen ptát, co R. Daneel chtûl vyjádfiit v˘razem ,spravedlnost‘.“ „Z obsahu na‰eho rozhovoru vypl˘vá, Ïe chtûl vyjádfiit to, co máme vy a já a kaÏd˘ lidsk˘ tvor na mysli, ale co nemÛÏe myslet robot.“ „Proã se ho, pane Baley, nezeptáte, aby vysvûtlil svÛj v˘raz?“ Baley cítil, Ïe trochu ztrácí svou jistotu. Obrátil se na R. Daneela: „Tak co?“ „Ano, Eliá‰i?“ „Co je to podle vás spravedlnost?“ „Spravedlnost, Eliá‰i, je to, co vzniká, kdyÏ se dodrÏují v‰echny zákony.“ Fastolfe pfiik˘vl. „Na robota, pane Baley, je to dobrá definice. Pfiání, aby se dodrÏovaly v‰echny zákony, bylo do R. Daneela vloÏeno nyní. Spravedlnost je pro nûho v˘raz konkrétní, protoÏe se opírá o dodrÏování zákona, coÏ zase má základ v tom, Ïe zákony jsou pfiesnû a pevnû formulovány. To není nic pomyslného. Lidská bytost chápe ten fakt, Ïe, vycházejíc z abstraktního mravního kodexu, mÛÏe urãité zákony povaÏovat za ‰patné a jejich provádûní za nespravedlivé. Co tomu fiíkáte, R. Daneeli?“ „Nespravedliv˘ zákon,“ fiekl klidnû R. Daneel, „je protimluv.“ „AlespoÀ pro robota, pane Baley. Jak vidíte, nesmíte smû‰ovat spravedlnost R. Daneela se svou vlastní spravedlností.“ Baley se obrátil prudce k R. Daneelovi a fiekl: „Vãera v noci jste ode‰el z mého bytu.“ R. Daneel odpovûdûl: „Ode‰el jsem. Omlouvám se, jestliÏe jsem vás sv˘m odchodem vyru‰il ze spánku.“ „Kam jste ‰el?“ „Do pánsk˘ch um˘váren.“ To Baleyho na okamÏik zmátlo. Byla to odpovûì, o níÏ byl pfiesvûdãen, Ïe je pravdivá, ale neãekal, Ïe ji R. Daneel fiekne. Cítil,
– 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187569