Robert A. Heinlein
jídelnou, koupelnou, loÏnicí a bÛhvíãím dal‰ím. A úplnû nahofie bys mohl mít naprosto klidnou pracovnu s v˘hledem na v‰echny strany. Tady pfiece! Jak by se ti to líbilo?“ „Vypadá to, jako by ze stropu ob˘váku visela vana. A pokoje jsou do sebe zamotané jako chobotnice.“ „Jen díky perspektivû. Ale poãkej, dám to dohromady jinak, snad to pochopí‰ líp.“ Tentokrát udûlal Teal vedle velké krychle i malou z párátek naláman˘ch na polovic. Strãil ji pak dovnitfi velké krychle a kousky párátek spojil s vrcholy obou. „Koukej, teì je pfiízemí ta velká krychle a pracovnu mበv téhle malé uprostfied. Zb˘vajících ‰est místností je v prostoru okolo. Chápe‰ to?“ Bailey chvíli prohlíÏel konstrukci pfied sebou a pak zavrtûl hlavou. „Pofiád to pro mû jsou jen dvû krychle, malá a velká. Tûch ‰est dal‰ích teì sice vypadá místo jako hranoly spí‰ jako pyramidy, ale pofiád to nejsou krychle.“ „No samozfiejmû, teì je vidí‰ zase z jiné perspektivy. Rozumí‰?“ „KdyÏ po tom tolik touÏí‰... Ale co ta místnost uprostfied? Je ze v‰ech stran obklopená tûmi... tûma tentononc... A pfiedtíms mi tvrdil, Ïe má na v‰ech ãtyfiech stranách okna.“ „To se jen zdá, Ïe je uprostfied. V tom je pfiece nejvût‰í v˘hoda teseraktového domu: kaÏdá místnost je zcela otevfiená ven, i kdyÏ kaÏdá stûna slouÏí dvûma pokojÛm najednou. Navíc mu staãí tytéÏ základy, jako kdyby mûl jen jedinou místnost. To je pfiece úplná revoluce!“ „Ponûkud mírnû fieãeno ano. Ty ses spí‰, hochu, zbláznil, takov˘ dÛm pfiece nemÛÏe‰ postavit. Pokoj uvnitfi bude uvnitfi vÏdycky, aÈ dûlበco dûlá‰.“ Chvíli se zdálo, Ïe Teal vybuchne, pak se ovládl. „Díky lidem, jako jse‰ ty, je architektura pofiád takové nedochÛdãe. Kolik stran má krychle?“ „·est.“
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187565