Robert A. Heinlein
jídelnou, koupelnou, loÏnicí a bÛhvíãím dal‰ím. A úplnû nahofie bys mohl mít naprosto klidnou pracovnu s v˘hledem na v‰echny strany. Tady pfiece! Jak by se ti to líbilo?“ „Vypadá to, jako by ze stropu ob˘váku visela vana. A pokoje jsou do sebe zamotané jako chobotnice.“ „Jen díky perspektivû. Ale poãkej, dám to dohromady jinak, snad to pochopí‰ líp.“ Tentokrát udûlal Teal vedle velké krychle i malou z párátek naláman˘ch na polovic. Strãil ji pak dovnitfi velké krychle a kousky párátek spojil s vrcholy obou. „Koukej, teì je pfiízemí ta velká krychle a pracovnu mበv téhle malé uprostfied. Zb˘vajících ‰est místností je v prostoru okolo. Chápe‰ to?“ Bailey chvíli prohlíÏel konstrukci pfied sebou a pak zavrtûl hlavou. „Pofiád to pro mû jsou jen dvû krychle, malá a velká. Tûch ‰est dal‰ích teì sice vypadá místo jako hranoly spí‰ jako pyramidy, ale pofiád to nejsou krychle.“ „No samozfiejmû, teì je vidí‰ zase z jiné perspektivy. Rozumí‰?“ „KdyÏ po tom tolik touÏí‰... Ale co ta místnost uprostfied? Je ze v‰ech stran obklopená tûmi... tûma tentononc... A pfiedtíms mi tvrdil, Ïe má na v‰ech ãtyfiech stranách okna.“ „To se jen zdá, Ïe je uprostfied. V tom je pfiece nejvût‰í v˘hoda teseraktového domu: kaÏdá místnost je zcela otevfiená ven, i kdyÏ kaÏdá stûna slouÏí dvûma pokojÛm najednou. Navíc mu staãí tytéÏ základy, jako kdyby mûl jen jedinou místnost. To je pfiece úplná revoluce!“ „Ponûkud mírnû fieãeno ano. Ty ses spí‰, hochu, zbláznil, takov˘ dÛm pfiece nemÛÏe‰ postavit. Pokoj uvnitfi bude uvnitfi vÏdycky, aÈ dûlበco dûlá‰.“ Chvíli se zdálo, Ïe Teal vybuchne, pak se ovládl. „Díky lidem, jako jse‰ ty, je architektura pofiád takové nedochÛdãe. Kolik stran má krychle?“ „·est.“
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187565
Domeãek jako klícka
„Kolik z nich je uvnitfi?“ „Ani jedna. V‰echny jsou zvenãí.“ „Teì laskavû poslouchej. Teserakt má osm krychlov˘ch stûn, v‰echny zvenãí. Nebo se radûji dívej, rozloÏím teserakt stejnû jako tfieba krabici od bot a ty v‰ech osm krychlí uvidí‰.“ Rychle slepil ãtyfii krychle a postavil je na sebe, takÏe vznikla jakási vratká vûÏ. Ke ãtyfiem stranám prvního patra vûÏe v‰ak pfiipevnil dal‰í ãtyfii krychle. Hlinûné kuliãky neposkytovaly párátkÛm tu nejlep‰í oporu a stavba se pováÏlivû nah˘bala na v‰echny strany, nezfiítila se v‰ak. Osm krychlí tvofiilo cosi jako obrácen˘ dvojit˘ kfiíÏ. „Vidí‰? Základem domu je pfiízemí, v dal‰ím patfie jsou obytné místnosti, pak je‰tû jedna, a nahofie mበsvou pracovnu.“ Tenhle model byl uÏ Baileymu pfiece jen sympatiãtûj‰í. „KdyÏ uÏ nic, alespoÀ to chápu. A tohle je taky teserakt?“ „Jistû, teserakt rozloÏen˘ do tfií rozmûrÛ. Abys ho mohl sloÏit, musel bys horní krychli pfieloÏit na dolní, postranní krychle pfiehnout, aby se dotkly horní, a je to. Samozfiejmû, Ïe se to skládání a pfieh˘bání odehrává prostfiednictvím ãtvrtého rozmûru, takÏe Ïádnou z krychlí neporu‰í‰, ani je nebude‰ skládat do sebe.“ Bailey si nepevnou stavbu prohlíÏel ze v‰ech stran. „Proã nepustí‰ z hlavy to skládání prostfiednictvím ãtvrtého rozmûru,“ fiekl nakonec, „a nepostaví‰ takov˘hle dÛm?“ „Ty si snad myslí‰, Ïe bych to nesvedl? Je to jednoduchá matematická záleÏitost...“ „Uklidni se, kamaráde. V matematice to moÏná jednoduché je, ale uji‰Èuju tû, Ïe ti nikdo takov˘ projekt neschválí. Jako by Ïádn˘ ãtvrt˘ rozmûr neexistoval, pusÈ to z hlavy. Ale ten druh˘ dÛm – ten by mohl mít dost v˘hod.“ Teal ztlumil nad‰ení a zaãal si model zkoumavû prohlíÏet. „Hmmm... snad by to ‰lo. Místností by míÀ nebylo a u‰etfiili bychom i stejn˘ díl pozemku. Ano, a kdybychom nasmûrovali kfiíÏové první patro na severov˘chod a jihozápad, svítilo by prakticky
– 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187565
Robert A. Heinlein
do v‰ech pokojÛ cel˘ den slunce. Uprostfied by se krásnû táhlo nahoru ústfiední topení. A na severozápad by pfii‰la jídelna, kuchynû zase na jihov˘chodní stranu a z kaÏdého okna bude parádní v˘hled. Dobfie, Homére, já ti ten dÛm postavím! Kde bys chtûl, aby stál?“ „Moment! Nepadlo pfiece ani slovo o tom, Ïe bych ten dÛm chtûl já –“ „Ale to je pfiece samozfiejmé! Kdo jin˘ by ho chtûl? Tvoje Ïena pfiece mluví o tom, Ïe by chtûla koneãnû nov˘ dÛm – a teì je tu pfiíleÏitost.“ „Pokud vím, tak moje Ïena chce dÛm ve starém jiÏanském stylu –“ „To se jí jen zdá. Îeny málokdy vûdí, co vlastnû skuteãnû chtûjí.“ „JenÏe moje Ïena ví, co chce.“ „To jí urãitû nakukal nûjak˘ staromódní architekt. Auto máte moderní, obléká se taky podle módy, tak proã by mûla bydlet v domû jak z osmnáctého století? A dÛm, kter˘ vám postavím, bude dokonce je‰tû modernûj‰í neÏ v‰echny leto‰ní domy; bude to dÛm pro budoucnost. Bude o nûm mluvit celé mûsto, uvidí‰.“ „Hlavnû si o tom budu muset promluvit já s ní.“ „AÈ tû to ani nenapadne. Bude to pfiekvapení. Napij se je‰tû.“ „Tak jako tak bych se teì k niãemu nedostal. Zítra oba odjíÏdíme do Bakersfieldu, kde firma otvírá pár nov˘ch ropn˘ch vrtÛ.“ „Neblázni! Lep‰í pfiíleÏitost uÏ mít nebudeme. AÏ se vrátíte, bude na ni ãekat pfiekvapení. Napi‰ mi teì jen ‰ek a mÛÏe‰ klidnû v‰ecko ostatní nechat na mnû.“ „Asi bych pfiece jenom nemûl nûco takového dûlat, aniÏ bych se s ní poradil. Urãitû by se jí to nezdálo.“ „Poslouchej, nejse‰ tak trochu pod pantoflem?“ NeÏ staãili vypít pÛlku z dal‰í láhve, byl ‰ek podepsan˘.
– 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187565