9 Jarreta otravovalo, že se k němu chová jako k obchodnímu part nerovi. Všechen elán a nadšení věnovala pouze plánům na záchranu pivovaru. Něžná slova a úsměvy patřily synovci a švagrové. Chovala se, jako by se včera večer v chodbě nic nepřihodilo, a to ho rozčilovalo. Hořel touhou jí připomenout, že včera večer ji rozhodně nevnímal jako zástupkyni pivovaru. A když ji líbal, zjihla. Stejně jako teď. Zajásal. Tiskla se k němu, křečovitě svírala jeho kabát a dovolila mu proniknut jazykem do hebkých úst. Zasténal a přivinul ji k sobě. Její svěží vůně ho opájela. Voněla jinak než ostatní ženy – žádnými květinami nebo parfémy, které se jednomu znechutí, ale příjemně a vábně. Pomeranči a medem… až má člověk chuť se zakousnout. Chtěl se do ní zakousnout. Zakrýval její ústa svými a závratné aroma mu stoupalo do hlavy. Zkoumal jemnou kůži na jejím krku, pak lákavý ušní lalůček. Když jej zlehka stiskl, zasténala a objala ho pevněji. „Teď jsem vám jistě patřičně poděkovala za vaši… pomoc, mylorde,“ zašeptala. „A je na mně, abych vyjádřil dík za vaši pomoc.“ Líbal ji na krk. „Neudělala jsem nic, čím bych si zasloužila tak mimořádné poděkování.“ „Líbáte se se mnou.“ A zvyšuje mu tep a přivádí jeho tělo do varu. „Polibky… jako poděkování za polibky….“ Ztěžka se nadechla. „To by mohlo být nebezpečné. Jak by takové počínání mohlo skončit?“ ~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187487