„Proč co?“ utrhnu se na ni a napadne mě, že debilnější otázku mi v životě nepoložila. „Proč jsi… tam?“ upřesní. „Proč myslíš, maminko?“ „Zlato,“ spustí táta a já si nejsem jistá, jestli mluví ke mně nebo k mámě. A pak: „Chápu, proč ses tam vypravila. Proč ses s ní toužila setkat. Ale mělas nám to říct. Pomohli bychom ti.“ „Já vaši pomoc nepotřebuju,“ ohradím se. Což je očividně pravda. „Já vím. Ale rádi bychom tě… alespoň podpořili.“ „No jo,“ zamumlám. Slyším matčin zrychlený dech a klidně se vsadím o svůj iPod, že se každou chvíli rozbrečí. „Jak ses tam dostala?“ vyzvídá táta. „Busem,“ brouknu a pomyslím na text dnes již klasické písně Simona a Garfunkela o tom, jak pár nastoupí v Pittsburghu do Greyhounda. Můj oblíbený verš, který mi nyní připadá naprosto výstižný, zní: Jsem prázdný a bolavý a netuším proč. „Tak tedy,“ povzdechne si matka nalomeným hlasem, přesně, jak jsem očekávala. „Líbí se ti? Nebo… snad ne?“ A je to tady, pomyslím si. Ona si vážně myslí, že celá tahle výprava je o mé biologické matce. Ani ve snu ji nenapadne, že potřebuju vědět, kdo jsem a odkud jsem se vzala. Jenže ona mi především potřebuje připomenout, že mě zachránila ze spárů sobecké ženské, která bez dlouhých cavyků odvrhla svoje dítě. „Je úžasná,“ prohlásím. Nemůžu si pomoct. „No… to je báječné,“ odpoví zaraženě máma. „To ráda slyším.“ „Opravdu?“ zeptám se jedovatě. „Nepotěšilo by tě víc, kdyby byla odporná?“ „Kirby!“ napomene mě táta. „Tohle není fér.“ „Soráč,“ omlouvám se znovu a dávám si záležet, aby to ani tentokrát neznělo provinile. „Kdy se vrátíš domů?“ zajímá mámu. Odpovím, že nevím přesně, tak za den za dva. „Ve středu máš školu,“ připomene mi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187419