98
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady
Pták otoãil hlavu na stranu, podíval se na Drakkainena, mrkl bíl˘m oãním víãkem, naãeÏ ochraptûl˘m, hrub˘m tónem, ale naprosto zfietelnû zopakoval: „Táhni!“ Zobákem rozhrnul rozsypané vûci a na‰el kousek suché klobásy, kterou okamÏitû spolkl, aniÏ by si v‰ímal Poutníkova kfiiku a divokého bûhu. Drakkainen bûÏel pfies celou m˘tinu a vykfiikoval nejhor‰í finské nadávky, ale s bolavou nohou nemûl ‰anci. Pták zprudka klovl do hromady jeho vûcí – vypadalo to, jako by do nich pra‰til krumpáãem. KdyÏ zvedl hlavu, v jeho zobanu se zaleskl mal˘, ocelovû leskl˘ váleãek. Zrnko. „Ne!“ fival Drakkainen. „OkamÏitû to vyplivni!“ Pták mávl obrovsk˘mi kfiídly a vznesl se nad m˘tinu. Moc nespûchal. „Tak se tím udav!“ fival prÛzkumník. „UsmaÏ se v pekle, odporn˘ hnuse!“ Ale krkavec se uÏ vzná‰el vysoko nad stromy. „Je‰tû si vítûznû zakrákej, zkurvysynu,“ zakfiiãel na nûj Drakkainen. „Zakrákej a vyplivni to! KéÏ by ti to roztrhlo stfieva, potvoro.“ Prohlédl zbylé vûci. Kotlík mûl díru, ale co bylo hor‰í, jeho poslední zbylé zrnko mûlo pochroumanou schránku. S klením rozloÏil stfiíkaãku a posbíral ostatní vûci a pak se dal do skládání luku. „UÏ víckrát ne, uÏ nikdy!“ bruãel pfii skládání obou ãástí luãi‰tû a montování kladky. Pokud pták polkne kapsli vcelku, nemûlo by se mu nic stát. KvÛli tomu hloupém ptákovi teì bude muset zabíjet krkavce po desítkách a pak je rozporcovávat. Úkol na léta. Jestli to zvífie neozdobí zrnkem hnízdo, jako to dûlají straky. Beznadûjné. „Proã jsi nemohl seÏrat nûco jiného!“ vykfiikl k nebi. „Nestaãila ti klobása?! Nemohl ses naÏrat zlata, kdyÏ uÏ to muselo b˘t nûco lesklého?“ Mûl pár ‰ípÛ, které musel dát dohromady. Ale stejnû tady musel ãekat. Nic víc udûlat nemohl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187147