Právní úkony týkající se pozemků měry tam, kde to bylo územním plánem vyloučeno, aby byl zajištěn přístup k oddělovaným pozemkům apod. Touto úpravou byl sledován nejen veřejný zájem na využití konkrétního území, ale jednalo se i o ochranu vlastníků, aby neinvestovali finanční prostředky do svých záměrů, jejichž realizaci by jim stavební úřad nemohl následně povolit, popř. by jim stanovil jiné podmínky. I když soukromé vlastnictví je nedotknutelné, byli vlastníci pozemků podle stavebně právních předpisů ve znění účinném do 30. 6. 1998 (stejně jako od účinnosti novely stavebního zákona) ve své smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, omezeni a ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyl katastrální úřad oprávněn povolit vklad práva k oddělované parcele [srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 10 Ca 75/98, v němž byl vysloven právní názor, že reálné rozdělení pozemkové parcely znamená změnu ve využití území, což lze podle stavebně právních předpisů učinit pouze na základě rozhodnutí nebo stanoviska stavebního úřadu; neudělil-li stavební úřad souhlas k dělení pozemkové parcely, resp. vydal-li
stanovisko, že příslušnou parcelu dělit nelze, jsou vlastníci takové parcely ve své smluvní volnosti omezeni a vklad práva k oddělené parcele nelze povolit (reálné rozdělení pozemkové parcely navrženým způsobem podle geometrického plánu nelze provést)]. Jestliže v posuzovaném případě bylo zjištěno, že stavební úřad ve svém stanovisku z 20. 5. 1997 vyjádřil nesouhlas s rozdělením pozemkové parcely č. 695/1 o výměře 1 125 m2, nacházející se v katastrálním území L. v obci P., na dvě parcely o menší rozloze z důvodu, že „v prvním čtvrtletí roku 1996 bylo zadáno zpracování urbanistické studie D., která se vyhodnocuje s tím, že až do jejího schválení nelze uvažovat o nové výstavbě vzhledem k územní nevyjasněnosti“, a že přes tento nesouhlas došlo na základě vyžádaného geometrického oddělovacího plánu k reálnému rozdělení tohoto pozemku na dva pozemky, které se staly předmětem kupních smluv, je správný závěr odvolacího soudu, že tyto smlouvy byly uzavřeny v rozporu se zákonem [ust. § 32 písm. b) stavebního zákona] a že jsou tudíž od počátku podle ust. § 39 obč. zák. neplatné.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186767