ROZSUDKY VELKÉHO SENÁTU
Pro účely rozhodnutí o existenci „trestního obvinění“ Soud přihlíží ke třem kritériím: právní kvalifikaci inkriminovaného opatření ve vnitrostátním právu, povaze tohoto opatření samotného a povaze a stupni přísnosti „sankce“. Pokud šlo o kvalifikaci okamžitého odebrání řidičského průkazu ve vnitrostátním právu, Soud konstatoval, že podle belgického Kasačního soudu nespadalo pod trestní věci, jelikož se jednalo o „preventivní opatření, jehož cílem bylo odstranit ze silničního provozu na dobu určitou nebezpečné řidiče“. Soud také poznamenal, že stěžovatel sám uváděl, že příslušné opatření bylo ve vnitrostátním právu považováno za opatření bezpečnostní, a nikoli za trest. Nicméně kvalifikace ve vnitrostátním právu není rozhodující pro účely Úmluvy s ohledem na autonomní a věcný smysl, který je třeba přisuzovat výrazu „trestní obvinění“. Soud dále podotkl, že skutečnost, že okamžité odebrání bylo upraveno zákonem, v tomto případě trestním zákonem, nemohlo být rozhodující. Okolnost, že je určité opatření stanoveno trestním zákonem, sama o sobě neimplikuje, že spadá do působnosti článku 6 Úmluvy. Tento článek vstupuje do hry až tehdy, když je nějaké „trestní obvinění“ namířeno proti konkrétní osobě, tj. poté, co tato osoba obdržela „oficiální sdělení, vycházející od příslušného orgánu, kterým je jí vytýkáno, že se dopustila trestného činu“ nebo byla předmětem „opatření, které takovou výtku implikuje a které má významný dopad na situaci podezřelého“. Procesní záruky uvedené v článku 6 v zásadě nejsou aplikovatelné na různá předběžná opatření, která mohou být přijata v rámci trestního vyšetřování před tím, než je vzneseno „trestní obvinění“, jako je například zatčení nebo výslech podezřelého, i když se na tato opatření mohou vztahovat jiná ustanovení Úmluvy, zejména její články 3 a 5. Soud dále poznamenává, že k odebrání řidičského průkazu podle belgického práva došlo před formálním obviněním stěžovatele. Připomněl však, že pojem „trestu“ obsažený v článku 7 Úmluvy, stejně jako pojem „trestního obvinění“ figurující v článku 6 odst. 1 má autonomní obsah. Soud není vázán výkladem daným vnitrostátním právem; ten má pouze relativní hodnotu. Bylo tedy na místě posoudit, zda aplikace daného opatření neměla za následek, že proti stěžovateli bylo vzneseno trestní obvinění de facto, vzhledem k jeho povaze a dopadům. Pokud jde o povahu a přísnost opatření, Soud připomněl, že „podle běžného smyslu pojmů pod trestní právo spadají činy, jejichž pachatelům hrozí tresty určené především k vyvolání odrazujícího účinku, a které obvykle spočívají v opatřeních zbavení svobody a v pokutách“ s výjimkou těch, „které svou povahou, trváním nebo způsobem výkonu nemohou způsobit výraznou újmu“. Ve vztahu k povaze opatření Soud poznamenává, že aplikované ustanovení zákona nepředpokládalo žádné posouzení nebo konstatování viny a že jeho aplikace byla zcela nezávislá na trestním stíhání, které mohlo být později zahájeno. Okamžité odebrání řidičského průkazu se jevilo jako preventivní opatření bezpečnosti silničního provozu, jehož účelem je dočasně odstranit z veřejné komunikace řidiče, který se zdá být potenciálním nebezpečím pro ostatní účastníky. Musí na něj být pohlíženo paralelně s procedurou vydání řidičského průkazu, jejíž správní charakter je nepochybný a jejímž účelem je ubezpečit se, že daná osoba má nezbytné schopnosti a kvalifikaci pro provoz na veřejné komunikaci. Okamžité odebrání řidičského průkazu bylo tedy opatřením z opatrnosti, jehož naléhavost ospravedlňovala okamžité použití a jehož cílem nebylo potrestat. Opatření okamžitého odebrání se odlišovalo od ztráty řidičského průkazu,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186759