Vylíčení skutku vinnost zaplatit žalobci náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem. Soud dospěl k závěru, že vyšetřovatel policie O. B. způsobil při plnění úkolu státního orgánu škodu tím, že neučinil žádné opatření k zajištění zboží pocházejícího z trestné činnosti, které bylo následně odvezeno na neznámé místo, a za to byl pravomocně odsouzen. Avšak žalobce neprokázal své vlastnické právo k tomuto zboží, a tedy neprokázal, že by mu nesprávným úředním postupem vyšetřovatele vznikla škoda. Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně zrušil s tím, že žaloba trpí nedostatky, neboť nesplňuje podmínky ust. § 79 o. s. ř. a je neprojednatelná. Žalobce totiž nesplnil svou povinnost tvrzení, když pouze uvedl, že mu vznikla škoda v konkrétní výši, aniž by vznik škody jakkoli konkretizoval. Pokud jde o výši škody, příčinnou souvislost a to, ke škodě koho byl čin spáchán, není soud v občanskoprávním řízení o náhradu škody vázán trestním rozsudkem, kterým byl vyšetřovatel B. odsouzen pro trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Žalobce proto musí v žalobě především popsat, jaká škoda mu vznikla, jakým způsobem nabyl vlastnictví ke zboží, uvést příčinnou souvislost s jednáním škůdce, a k těmto svým tvrzením musí nabídnout důkazy. Obvodní soud na základě pokynu odvolacího soudu vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a posléze, neboť žalobce žalobu nedoplnil, žalobu odmítl (§ 43 odst. 1, 2 o. s. ř.). Odvolací soud toto usnesení jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší soud se se závěry soudů nižších stupňů neztotožnil a obě výše popsaná usnesení k dovolání žalobce zrušil. Žalobce v žalobě uvedl, že od něj bylo podvodně vylákáno zboží v ceně 1 489 374,10 Kč, které následně vypátral ve skladu společnosti M., a. s. Veškeré tyto skutečnosti ozná-
mil policii. Orgány činné v trestním řízení však zboží nezajistily a nezabránily hrozící ztrátě. K doplnění svých tvrzení se žalobce odvolal na trestní spis č. j. 2 T 27/97 vedený u Městského soudu v Praze, zejména na „rozsudky a znalecký posudek z oboru ekonomiky, který je součástí citovaného trestního spisu a jímž byla specifikována a vyčíslena výše škody.“ Jestliže přesnou specifikaci věcí, za něž žalobce požaduje v tomto řízení náhradu škody, lze jednoznačně dovodit z obsahu trestního spisu, na nějž žalobce odkazuje, (např. ze znaleckého posudku, jehož se dovolává), pak se nejedná o takový nedostatek žaloby, který by bránil pokračování řízení. Tvrdí-li žalobce, že mu vznikla majetková újma, neboť zboží, za něž požaduje náhradu, koupil, a k tomuto tvrzení nabízí důkazy (včetně faktur a kupní smlouvy na zboží), nejde o nesplnění povinnosti tvrzení, nýbrž o otázku dokazování a právního posouzení zjištěných skutečností. Nedostatek upřesnění jeho tvrzení nebránil proto pokračování v řízení o uplatněném nároku a neuvedení dalších potřebných tvrzení by mohlo být důvodem k zamítnutí žaloby, nikoliv k jejímu odmítnutí. Jestliže soud s nevyhověním výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů spojoval odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., nebylo to v souladu se zákonem, neboť nelze dovodit, že by v řízení nebylo možno pokračovat pro neurčitost žaloby.
89. meze možností vylíčit skutek odkazem na listinu § 43 odst. 1, 2, § 79 odst. 1 o. s. ř. I. Jestliže žalobce při vylíčení svého nároku odkáže na fakturace, aniž by z těchto faktur vyplýval skutkový důvod, na jehož základě bylo fakturováno (napří-
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186758
Základní pravidla klad z důvodu plnění na základě konkrétní smlouvy), nenaplnil tímto odkazem svoji povinnost k vylíčení skutkových okolností. Žaloba proto může být postupem podle § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. odmítnuta. II. Žalobcův odkaz na listinu, v níž má být uvedena základní skutková okolnost, musí být v žalobě uveden výslovně. III. Požadavek, aby žalobkyně doplnila vylíčení rozhodujících skutečností „ve vazbě na důvodnost jednotlivě vyúčtovaných faktur co do vzniku závazku a jeho splnění“, nevytváří jasnou představu o tom, jaká další žalobní tvrzení jsou po žalobkyni požadována. IV. Výzva k odstranění vad žaloby musí být dostatečně konkrétní i tehdy, když je žalobce zastoupen advokátem. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003 ASPI JUD27582CZ z odůvodnění: Ze žaloby vyplývá, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky 360 608,90 Kč s příslušenstvím za uskutečněnou dodávku barev a ředidel. Součástí žaloby učinila i číselná označení jednotlivých faktur s uvedením fakturovaných částek, včetně data jejich splatnosti. Vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě. To ovšem platí jen tehdy, jestliže žalobce v textu žaloby na takovou listinu výslovně odkáže. Tento závěr však ničeho nemění na povinnosti žalobkyně uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně zjistí potřebné skutečnosti z příloh žaloby. Tímto způsobem si sice žalob-
kyně značně zjednodušila vypracování žaloby, spoléhala však na to, že nedostatek jejího úsilí nahradí soud úsilím vlastním. Takový postup však vede jen ke zvýšení náročnosti práce soudu a tím i k vynaložení času, který by soud jinak mohl věnovat dřívějšímu řešení jiných věcí. Přitom právě urychlení práce soudů je účelem ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. K tomu, aby soud mohl o žalobě rozhodnout, musí se především zabývat tím, zda mezi účastníky byly ohledně dodaného zboží uzavřeny kupní smlouvy – uzavření takových smluv je nezbytnou podmínkou vzniku povinnosti k zaplacení kupní ceny. Pokud by nebyly smlouvy uzavřeny, mohla by se žalobkyně domáhat pouze plnění z bezdůvodného obohacení. K prověření příslušné skutkové verze případu jak z pohledu případných smluvních ujednání, tak z pohledu možného bezdůvodného obohacení, však je především nezbytné, aby žalobkyně uvedla, na základě jaké skutečnosti (proč) zboží žalované dodala a proč jí žalovaná za dodané zboží měla platit. Mělo-li jít – jak se tvrdí až v dovolání – o smluvní vztah založený telefonickou objednávkou (telefonickými objednávkami) žalované, na niž žalobkyně reagovala dodáním zboží a jeho fakturací, pak bylo nutné uvedenou skutečnost v žalobě také tvrdit. Přitom nestačí jen tvrzení, že zde je objednávka žalované. Potud tedy dovolání žalobkyně zjevně neobstojí, jelikož důvod postupu podle § 43 odst. 1 o. s. ř. dán byl. Skutečnost, že ve věci byl dříve vydán platební rozkaz, nedostatky žaloby nikterak nezhojuje. Dovolatelce však je nutno přisvědčit v tom, že výzva podle § 43 odst. 1 o. s. ř. musí být formulována přesně, jednoznačně a srozumitelně. Jejím obsahem nemůže být pouhý demonstrativní výčet skutečností, o které je nutno žalobu doplnit. A to ani tehdy, jde-li o účastnici řízení zastoupenou
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186758
Vylíčení skutku od počátku řízení advokátem. Povinností soudu prvního stupně bylo přesně specifikovat, která další žalobní tvrzení jsou nezbytná pro to, aby žaloba byla projednatelná. Požadavek, aby žalobkyně doplnila vylíčení rozhodujících skutečností „ve vazbě na důvodnost jednotlivě vyúčtovaných faktur co do vzniku závazku a jeho splnění“, nevytváří jasnou představu o tom, jaká další žalobní tvrzení jsou po žalobkyni požadována. Výzva učiněná soudem prvního stupně v této věci proto nemohla založit účinky podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Za daných okolností tedy nebyly splněny předpoklady pro odmítnutí žaloby.
90. Konkurence mezi žalobními tvrzeními a odkazem na listiny § 42 odst. 4, § 43 odst. 1, 2, § 79 odst. 1 o. s. ř. Je pravdou, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listiny přiložené k žalobě, na které žalobce výslovně odkáže. Jedná se o výjimku ze zásady, že vylíčení skutkových okolností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a jako výjimka by ustanovení mělo být vykládáno restriktivně. Je-li příslušná skutečnost v žalobě vylíčena, pak to, že listinný důkaz připojený k žalobě žalobní tvrzení nepodporuje, nezpůsobuje vadu žaloby. může být podkladem pouze pro závěr, že žalobce tímto důkazem tvrzenou skutečnost neprokázal. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006 SbNS 4/09, s. 368 z odůvodnění: Na to, co obsahuje žaloba (jaká jsou žalobní tvrzení), lze stěží usuzovat z toho,
jaký skutkový stav byl zjištěn provedenými důkazy. Tato teze by vedla k absurdnímu závěru, že to, co bylo dokazováním prokázáno, třeba že žaloba je neopodstatněná, žalobce vždy tvrdil. Ve skutečnosti se tím nesprávně zaměňuje povinnost důkazní s povinností tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení skutečností účastníkem [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Splnění povinnosti důkazní pak nemá bez předchozího splnění povinnosti tvrzení pro věc význam. Samotný text zákona (ustanovení § 79 o. s. ř.) činí rozdíl mezi žalobou, coby podáním, jež má obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností (odstavec 1) a listinnými důkazy k žalobě připojenými (přílohami žaloby), jichž se žalobce dovolává (odstavec 2). Závěr formulovaný v rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, je tudíž výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Kromě požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce (že žalobce v žalobě navenek projevil vůli identifikovat skutek prostřednictvím skutkových údajů obsažených v konkrétní listině), je uplatnění uvedeného závěru namístě jen tehdy, neobsahuje-li potřebné vylíčení rozhodujících skutečností sama žaloba. Je-li příslušná skutečnost v žalobě vylíčena, pak to, že listinný důkaz připojený k žalobě (na který je v tomto kontextu žalobou odkazováno) žalobní tvrzení nepodporuje (nabízí jiný popis skutku), nezpůsobuje vadu žaloby, ale může být podkladem pro závěr, že žalobce tímto důkazem tvrzenou skutečnost neprokázal (že v tom-
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186758