Thorvaldsen se zvedl z křesla a odbelhal se k servírovacímu stolku. Vrátil se s knihou z aukce. „Doručili ji před hodinou,“ poznamenal. Malone ji otevřel na označené stránce a studoval kresbu.
„Budeme-li předpokládat, že Stübleinův náčrt je přesný, Lars věřil, že tenhle náhrobní kámen je klíčem, který ukazuje cestu k pokladu. Pátral po té knize celé roky. Jedna měla být v Paříži, protože Bibliothe`que Nationale vlastní kopii od všeho, co se kdy ve Francii vytisklo. Jenže i když ji mají v katalogu, není tam.“ „Byl Lars jediný, kdo o téhle knize věděl?“ vyzvídal Ma lone. „Nemám představu. Obecně panuje mínění, že ta kniha už neexistuje.“ „Kde se našel tenhle exemplář?“ „Mluvil jsem s aukční síní. Vlastnil ji železniční inženýr, který stavěl trať z Carcassonnu na jih do Pyrenejí. Odešel do důchodu v roce 1927 a zemřel v roce 1946. Vnuk dal knihu do aukce. Ten inženýr se zajímal o Languedoc, obzvláště o Rennes, a sám si pořídil soupis náhrobních nápisů.“ Maloneho tohle vysvětlení příliš neuspokojilo. „Kdo tedy upozornil Stephanii na aukci?“ „To je teď ze všeho nejdůležitější otázka,“ řekl Thorvaldsen. Malone se obrátil na Stephanii. „V hotelu jste mi řekla, že s deníkem přišel vzkaz. Máte ho?“ 98 n
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186681