„Myslíte? Mně to zábavné nepřipadalo.“ Nemohla si pomoci a pobaveně se zazubila. „Překvapuje mě, že jste vůbec přijel, když máte tolik práce. Určitě byste mohl dělat něco zajímavějšího.“ „Všechny možnosti už jsem vyčerpal.“ „A co rybaření, golf… Neříkal jste, že se budete dívat na fot bal?“ „Poslouchal jsem ho celou cestu v rádiu. Tygři z univerzity v Baton Rouge by potřebovali trochu přidat.“ „To by ale potřebovali už hodně dlouho, ne?“ „Pozor, pozor, mladá dámo. Mluvíte se skalním fanouškem.“ „Říkejte mi Olivie. A víte co, tykejme si.“ „Fajn, ale až odvoláš, cos řekla o Tygrech.“ Oba se zasmáli, pak Olivia detektiva odvedla do kuchyně. Už necítila takové rozpaky jako při jeho první návštěvě. Možná díky neformálnímu oblečení, možná díky neoficiálnímu charakteru jeho návštěvy, možná pro to, že si na něj začínala zvykat. Najednou jí přišlo zvláštní, že ještě před osmačtyřiceti hodinami pro ni bylo slovo Bentz jen jménem z novinového výstřižku. Nyní… Patřil do jejího života. Nech toho, Olivie. Je to přece polda, který dělá svoji práci. Nic víc. „Takže… Co ty nápisy?“ zeptal se a opřel se bokem o linku. „Aha, jasně… Mám je nahoře, když chvilku počkáš…“ Vyběh la po schodech do ložnice. Věrný Chlupáč jí hopsal v patách. Ze zásuvky nočního stolku pak vytáhla dva listy papíru. Na jednom byl seznam všech známých žijících ve městě nebo poblíž, který vytvořila včera, druhý byl z tiskárny. Zaznamenala na něj sny z doby, kdy babička umírala. Na druhou stránku napsala po divné znaky ze sna. Když se na ty symboly a písmena podívala, ihned ztratila dobrou náladu. Pocítila dotyk chladu jako vždy, když vidění prožívala. „Radši na to nemysli,“ řekla si v duchu a pustila se ze schodů zpátky dolů. Chlupáč samozřejmě za ní. „To je ale věrný pejsek,“ poznamenal uznale Bentz. „To ano.“ Na rozdíl od chlapů, kteří prošli jejím životem. „Tak že tady jsou ty znaky a tady seznam přátel a členů rodiny.“ Po dala mu listy a Bentz se ihned pustil do čtení. Posadil se ke stolu a zadíval se na znaky. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186674
„Takže tohle bylo napsáno na stěně té krypty, co jsi viděla ve snu?“ zeptal se. „Ano, to, co mi utkvělo v paměti po probuzení.“ Postavila se za něj, aby i ona na papír viděla. Při vzpomínce na ty úděsné sny se celá zachvěla. „Mohla bys mi o tom znovu něco povědět?“ „Jasně. Pamatuju si na ně… Na tyhle sny, nebo jak tomu chceš říkat…, ale nebyly tak živé. Alespoň ze začátku ne.“ Přesto si je dokázala vybavit naprosto jasně, jako by se jí zdály včera. „Vlast ně šlo pořád o stejný sen, pokaždé se jen trochu obměnil.“ Poškrá bala se na paži a zadívala se z okna. Paprsky zimního slunce se jemnou sítí holých větví prodíraly k temné hladině močálu. Den jí najednou připadal chladnější a zatuchlejší. Zaplnil se stíny, které se přesouvaly a kroutily. Kolikrát jenom myslela na tu nebohou ženu uvězněnou v kobce? Kolikrát se ten obraz změnil v noční můru? „Nejhorší asi bylo, když ji podle mého názoru zabil. Tu samou noc zemřela i babička. Jedenáctého srpna. Všechno jsem řekla už detektivovi Brinkmanovi.“ Na chvilku se mu podívala do očí, pak pohled odvrátila. „Pořád stejná historie. Žádné tělo, žádná pohřešovaná, která by odpovídala popisu, žádní svědci… Jenom já. Obecní bláznivka.“ „Takhle se vidíš?“ zeptal se. Olivia se lehounce zasmála. Znovu pohledem vyhledala jeho oči, tentokrát ale zrak neodvrátila. „Co myslíš?“ Bentz neodpověděl a její úsměv se proměnil v sarkastický úšklebek. „Hm, nech mě hádat. Že mám o kolečko navíc? Že mi přeskočilo? Že jsem mámě upadla ze stolu, když jsem byla malá? Jo, vyslechla jsem si toho už hodně. Budeš mi muset věřit, de tektive, já nejsem jeden z těch idiotů, co chodí na policii, jen aby udělali scénu a získali si trochu pozornosti. A ty to moc dobře víš. Včera v noci někdo zabil holku přesně tak, jak jsem ti to popsala. A teď říkám, že tahle vražda nebyla první v řadě a možná ani dru há, ani třetí. Vrah oběť nechal samotnou v temnotě s těmihle…,“ ukázala na papír ležící před Bentzem, „… s těmihle zatracenými čmáranicemi.“ „Dobře, dobře, začneme znovu, jo? Hlavně se uklidni. Omlou vám se. Jsem přece tady, nebo ne? A poslouchám tě. Snažím se to všechno nějak pochopit.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186674
Krev jí sice pořád vzteky vřela v žilách, přesto přikývla a po kusila se uklidnit. „Fajn… Takže co to podle tebe znamená?“ zeptal se a ukázal na symboly. „Viděl jsem některé už v Brinkmanově zprávě, ale vůbec nic mi nepřipomínají. Jenom klikyháky. Co myslíš ty?“ Naklonila se mu přes rameno a v duchu si dala facku, když ucítila jeho vodu po holení. Ukázala prstem na znaky a řekla: „Já si nejsem jistá. Opravdu jsem je viděla jen v takových záblescích, když na ně dopadlo světlo, nejspíš z baterky.“ Zadívala se na ob rázky, které znala už nazpaměť. „Podle mě ten první symbol může znamenat kotvu. A tohle…,“ ukázala na sérii šipek, „… by mohly být šípy. Podívej, tenhle oblouk možná znamená luk. Nebo je to oheň… Alespoň tak to na mě působilo.“ Poklepala ukazovákem na další znak. „Tohle určitě bude nějaká květina. Ale ten zbytek… Netuším. Tohle…,“ přesunula prst k několika písmenům, „… je nějaký nápis. Viděla jsem ho ale opravdu jen krátce, spíš šlo o ta kové záblesky písmen. Pokusila jsem se je zaznamenat popořadě, ale… Víc jsem jich prostě neviděla.“ Přečetla Bentzovi nápis, který se už tolikrát pokoušela rozluš tit. LUM … NA … PA … E … CU … FI „Lum-na-pa-e-cu-fi,“ přečetl slabiky nahlas detektiv. „Několik písmen chybí,“ řekla omluvně. „Snad tisíckrát jsem se tuhle záhadu pokusila rozlousknout, ale bezúspěšně. Lumík, lump… Na a pa – že by Napa? Jako to město v Kalifornii? Oprav du netuším. Může jít o cizí řeč, nebo zkratky nebo… Může to být zkrátka cokoliv. Třeba totální nesmysl. Třeba tam ten nápis byl mnohem dřív, než tam vrah tu ženu uvěznil, třeba s ní vůbec ne souvisí… Opravdu nevím.“ Znovu se mu přes rameno zadívala na nesouvislé slabiky. Dávaly jí ještě menší smysl, než když je viděla poprvé. Zamračila se a naklonila se, aby se lépe podívala. Ňadry se opřela o Bentzův svetr a ucítila, jak v tu chvíli jeho zá dové svaly ztuhly. Když si uvědomila, jak blízko něho se ocitla, rychle ustoupila. Rozpačitě si zpod stolu vysunula židli a sedla si na ni. Pak zase ukázala na papír z tiskárny. „Je to jako nějaká křížovka z ví kendové přílohy novin. Jenže tady se nemůžeš podívat na posled ní stranu, kde bývá správné řešení.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186674