„Myslíte? Mně to zábavné nepřipadalo.“ Nemohla si pomoci a pobaveně se zazubila. „Překvapuje mě, že jste vůbec přijel, když máte tolik práce. Určitě byste mohl dělat něco zajímavějšího.“ „Všechny možnosti už jsem vyčerpal.“ „A co rybaření, golf… Neříkal jste, že se budete dívat na fot bal?“ „Poslouchal jsem ho celou cestu v rádiu. Tygři z univerzity v Baton Rouge by potřebovali trochu přidat.“ „To by ale potřebovali už hodně dlouho, ne?“ „Pozor, pozor, mladá dámo. Mluvíte se skalním fanouškem.“ „Říkejte mi Olivie. A víte co, tykejme si.“ „Fajn, ale až odvoláš, cos řekla o Tygrech.“ Oba se zasmáli, pak Olivia detektiva odvedla do kuchyně. Už necítila takové rozpaky jako při jeho první návštěvě. Možná díky neformálnímu oblečení, možná díky neoficiálnímu charakteru jeho návštěvy, možná pro to, že si na něj začínala zvykat. Najednou jí přišlo zvláštní, že ještě před osmačtyřiceti hodinami pro ni bylo slovo Bentz jen jménem z novinového výstřižku. Nyní… Patřil do jejího života. Nech toho, Olivie. Je to přece polda, který dělá svoji práci. Nic víc. „Takže… Co ty nápisy?“ zeptal se a opřel se bokem o linku. „Aha, jasně… Mám je nahoře, když chvilku počkáš…“ Vyběh la po schodech do ložnice. Věrný Chlupáč jí hopsal v patách. Ze zásuvky nočního stolku pak vytáhla dva listy papíru. Na jednom byl seznam všech známých žijících ve městě nebo poblíž, který vytvořila včera, druhý byl z tiskárny. Zaznamenala na něj sny z doby, kdy babička umírala. Na druhou stránku napsala po divné znaky ze sna. Když se na ty symboly a písmena podívala, ihned ztratila dobrou náladu. Pocítila dotyk chladu jako vždy, když vidění prožívala. „Radši na to nemysli,“ řekla si v duchu a pustila se ze schodů zpátky dolů. Chlupáč samozřejmě za ní. „To je ale věrný pejsek,“ poznamenal uznale Bentz. „To ano.“ Na rozdíl od chlapů, kteří prošli jejím životem. „Tak že tady jsou ty znaky a tady seznam přátel a členů rodiny.“ Po dala mu listy a Bentz se ihned pustil do čtení. Posadil se ke stolu a zadíval se na znaky. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186674