Peter M. Jolin – Harry Trottel a posel Talibánu
diazepamu.“ „A mně se to taky vůbec nelíbí,“ ozval se z davu hlas dalšího studenta, Barnabyho Calkinse z Vranibrku. „Aby se člověk musel bát o holej život jen kvůli tomu, že tu s náma studuje Harry. Osobně proti němu nic nemám a třeba je to i milej kluk, ale cítil bych se daleko líp, kdyby studoval někde jinde. Zabíjet ho zrovna nemusíte, to ne, ale co takhle poslat ho někam na stáž?“ „Harry zůstane zde,“ pravil přísně Angus Bumbál. „Chci jej mít pod dohledem. Navíc svým způsobem slouží jako návnada. Jedině tak můžeme Esvéčko jednou provždy zlikvidovat. Je mu na stopě, to je nyní nad slunce jasnější. Krouží někde kolem. A my vyčkáme na tu správnou příležitost a pak…“ „My?“ vypískl kdosi v davu žertovně pozměněným hlasem. „Vy rozhodně ne, Melmothe,“ povzdechl si ztěžka Angus. „Upřímně řečeno, jsem nesmírně potěšen, že letos na našem ústavu již definitivně končíte. A nesnažte se propadnout, nemělo by to žádnou cenu. My, tím samozřejmě myslím profesorský sbor. A když už jsem u toho, dovolte mi, abych vám představil nového vyučujícího zvířecí magie. Nebo… a to možná bude lepší… se vám představí on sám. Pane kolego, prosím!“ Nový profesor rozpačitě předstoupil před shromážděné žactvo. Tuhle chvíli zkrátka nenáviděl. A zažil ji už nesčetněkrát. Dokonce i naposledy v Bejrútu, kde angličtina rozhodně není úředním jazykem. Jenže některá slova znají prostě všichni. „Takže, já jsem nový profesor,“ přiznal po chvilce rozpačitého mlčení. „Budu vás vyučovat zvířecí magii a moc mne těší…“ „Nás taky,“ zapištěl znovu hlas z davu. „Prosím?“ „Nic. Jen že jsme rádi,“ ozval se Sebastian Melmoth. „Aha. No, takže teď, když už se navzájem známe…“ zamnul si profesor Pipin dlaně o sebe tak razantně, že zkropil potem několik studentů, kteří k němu stáli nejblíže. „Tak bych zase vrátil slovo
- 97 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186418