už dlouho nebyl, protože listí pokrylo většinu trávníku a zamaskovalo umírající trávu. Náš dům vypadá zvenčí tak normálně. Kdybyste byli cizinci procházející kolem, mysleli byste si, že uvnitř žije dokonale normální, milá rodina – matka s milují cím otcem a dvěma milými, přizpůsobivými teenager kami. Nikdy byste neuhodli, že matka je dávno pryč, otec žije v neproniknutelné ulitě nebo že jedna z dívek do vás dokáže proniknout a vidět věci, které schováváte přede všemi. Náhle mě přepadne pocit, že mě někdo sleduje. Oto čím se, ale nikdo tam není. Jen pořád stejná ospalá čtvrť, kterou znám celý život. Prázdná ulice. Lidé scho vaní ve svých domech, pravděpodobně sledují televizi, surfují na internetu nebo vaří večeři. Ten pocit ale pře trvává. Otřesu se, schoulím se do svetru a vyjdu po schůdcích na přední verandu. ••• Táta je ve své pracovně, skloněný nad počítačem. Má v uších bílá sluchátka, ale slyším, když unikne pár not, a poznávám Mozarta. Táta vypadá jako mámin přesný opak. Zatímco její vlasy byly dlouhé a blond, jeho jsou černé a kučeravé. Ona byla oblá s plnými tvářemi, on je hubený, až vypadá skoro podvyživeně. Obvykle je do konale oholený, ale dnes má strniště. Prsty mu rychle přelétávají po klávesnici v divokém 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186410