100
IV. Společnost karnevalové kultury?
majetku? Umíte si naproti tomu představit nadšení mobilizovaných vojáků v roce 1938? O hrdinství válečných letců v Británii či tankistů na východní frontě se dozvídáme většinou v podobě dokumentů nebo spíše melodramat na televizní obrazovce. Epocha mučedníků a hrdinů skončila. Samozřejmě, že z hlediska dnešní retrooptiky jsou hrdinové časů dokonce nikoli příliš vzdálených značně zaneseni časem zapomenutí – Palacký, Havlíček, obrozenci, Masaryk, Štefánik, ale zajisté plukovník Švec, hrdinové obou válek, legionáři, mučedníci koncentračních táborů –, ne všichni jsou ale přece jen bezejmenní. Ostatně i doba předlistopadová měla své hrdiny a polistopadové období se alespoň na krátký čas vzepjalo k tomu, že si připomenulo Miladu Horákovou a Jana Palacha, vojáky zejména západního zahraničního odboje a politické vězně. Každá televizní soutěž vás ale přesvědčí, že „éra hrdinů“ v běžném povědomí skončila. Vysvětlení je trojí: 1. televize vytlačila hrdiny na okraj, 2. zpětné působení médií, které si utváří své diváctvo, vede k tomu, že „hrdina není žádán“, je substituován pseudohrdiny fantastických filmů, spidermany, vládci bojových umění atd. a 3. válčí se příliš daleko od nás, takže se nás reálná válka netýká. „Intelektuální hrdinství“ třebas Madame Curie ztratilo dávno svůj heroický lesk. Nicméně připomeňme ještě jeden rozměr mučednictví: Lidé mají vášeň pro mučednictví: dnes své nejlepší lidi umučí k smrti, zítra jim postaví oltáře. Dnes si mnozí dělají z bolesti slast. Proto pravím: pryč s mučednictvím! Nemáme práva žádat sebeobětování a nesmíme ani svůj život dávat za každou hloupost! Mučednictví je luxus. Člověk myslící zná své cíle a pořád k nim pracuje. Ale práce sama o sobě nás nespasí – o cíl jde, k němuž se svou prací chceme přiblížit. Tomáš G. Masaryk, Česká otázka, 1898 (reedice 2001)
Masaryk poprvé u nás proti mučedníkovi důrazně staví občana, který obyčejnou drobnou prací mění svět více než jedinec nedomyšleným „heroickým činem“. A tak máme dějinnou řadu hrdina–mučedník–občan, řadu, kterou ovšem uzavírá pozoruhodný „postmoderní“ fenomén naší doby – celebrita. Před sto lety vyšla malá instruktivní knížečka pro začínající učitele, v níž čteme: Budete-li umdlévati ve studiu, vzpružte slabou vůli svou vzpomínkou na přemnohé vynikající muže, kteří jen vlastním studiem zmohli své obtíže. Ozdobte stěny svého pokojíku jejich obrazy – v čelo J. A. Komenského a Karla Havlíčka. Velikým povzbuze-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186400