Kapitola třetí
platnost právního úkonu107. Většina smluv v oblasti IT je v tomto směru více či méně vadná. Nejrozšířenější vadou je tzv. beletristický popis předmětu plnění. Plnění je popsáno všeobecně, požaduje např., aby IT systém či program měl „všechny potřebné“ nebo „obvyklé“ vlastnosti, aniž by způsob, jak budou tyto vlastnosti určeny, byl jakkoliv specifikován. Tento postup je diktován snahou zákazníka formulovat vlastnosti programu či systému co nejobecněji, aby v případě, že některou z potřebných vlastností z neznalosti či nezkušenosti nepředvídal a nepožadoval, mohl ji v rámci obecně popsaného plnění požadovat jako vlastnost či funkčnost obvyklou či samozřejmou. Ve svém důsledku však takový postup znamená, že pokud neurčitý popis nezpůsobí neplatnost smlouvy, a tudíž i nevymahatelnost závazku, může paradoxně nastat situace, kdy zcela samozřejmá vlastnost či funkčnost nebude dodána, protože nejasný popis předmětu díla může být (v případě sporu i soudem) interpretován, že se strany jasně nedohodly, že dílo má tu či onu konkrétní vlastnost, a proto ji poskytovatel v rámci uzavřené smlouvy není povinen dodat. Další zásadní chybou je specifikace plnění termíny, které jsou sice běžně užívány, jejichž obsah však není nikde závazně definován. To platí zejména pro termíny jako „implementace“, „systémová integrace“, „lokalizace“, „outsourcing“, „update“, „upgrade“, „cloud computing“ a podobně. Tyto termíny nemají oporu v žádném právním předpisu, proto je nezbytně nutné je buď definovat nejlépe přímo ve smlouvě, nebo v dokumentu, který jejich obsah definuje, a který se tak stane nedílnou součástí smlouvy. Je zcela běžné, že se obě smluvní strany opírají o tyto zdánlivě odborné termíny, přičemž je každá strana chápe jinak. Řada uvedených termínů jsou v podstatě termíny obchodní a to, co nabízí jeden poskytovatel v rámci implementace, může být značně méně či více, než co pod zcela totožným názvem nabízí zcela legitimně konkurence. Není to tedy tak, že by snad některý z nich užíval příslušný termín chybně, ale vzhledem k tomu, že termín není definován, může jím kdokoliv označit, co si přeje – pokud ovšem termín přesně definuje přímo ve smlouvě, pak je jeho výklad nejen závazný, ale v rámci daného vztahu dokonce jediný možný. Dalším specifikem je, že na rozdíl od jiných oborů se setkáváme se situací, že při uzavírání smlouvy na začátku projektu smluvní strany často nemají jasnou představu o definitivní podobě či konkrétních vlastnostech plnění (dodávaného systému nebo vyvíjeného programu). Patrně ještě 107
Srov. § 37 občanského zákoníku.
84 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186323